3 C 6/2017-1119 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhaly, jako osoby oprávněné z restituce dle § 11a zák. č. 229/91 Sb., nahrazení projevu vůle žalované s vydáním náhradních pozemků za pozemky odňaté v k.ú. , adresa, , které nebyly vydány a za které jim náleží nárok na náhradu dle rozhodnutí , adresa, sp. zn. , číslo, ze dne , datum, , na základě rozhodnutí , právnická osoba, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a na základě rozhodnutí , právnická osoba, sp. zn. , číslo, ze dne , datum, . Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyň nebyl uspokojen ve výši, která jim náleží a kterou odvozují z hodnoty odňatých pozemků ve výši 250 Kč za m2, žádaly, aby jim byly vydány náhradní pozemky žalobkyněmi označené v katastrálním území v , adresa, a v dalších katastrálních územích mimo , adresa, , a to do výše nároku uvedeného v žalobě. Celkový nárok tedy žalobkyně sumarizovaly částkou 7 869 028,80 Kč. Nárok dokládaly žalobkyně rozhodnutími pozemkového úřadu, rozhodnutími v dědickém řízení o nástupnictví předchozí oprávněné osoby , jméno FO, , výpisy z katastru nemovitostí, pokud jde o označené náhradní pozemky znaleckým posudkem , jméno FO, . , jméno FO, , , jméno FO, , společnosti , právnická osoba, ., dalšími doklady a judikáty.2. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, , č.j. 3 C 6/2017 – 755, ve znění opravného usnesení ze dne , datum, , č.j. 3 C 6/2017 – 792 a doplňujícího rozsudku ze dne , datum, , č.j. 3 C 6/2017-804, bylo žalobě částečně vyhověno, když soud rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované – souhlas s uzavřením smlouvy se žalobkyněmi o bezúplatném převodu pozemků specifikovaných ve výroku pod bodem A (ve znění opravného a doplňujícího rozsudku). Pod výrokem B byla žaloba o nahrazení projevu vůle – souhlas s uzavřením smlouvy o převodu pozemku č. , číslo, ) v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zamítnuta. Dále pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení a žalobkyním uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi řízení.3. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č.j. 11 Co 130/2022 – 844 bylo k odvolání žalobkyň i žalované rozhodnuto o odvolání proti shora uvedeným rozhodnutím Okresního soud v Domažlicích. Výrokem I. byl rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného a doplňujícího rozsudku pod bodem A změněn tak, že přepočetl výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně c) – výrok I. a ve výrocích B, C a D rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č.j. 28 Cdo 2756/2023-889 byl pod výrokem I. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č.j. 11 Co 130/2022-844, pokud jím bylo rozhodnuto o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva ve výroku specifikovaných pozemků na žalobkyni c) zrušen; současně byl zrušen ve výroku pod bodem A., pokud jím bylo rozhodnuto o projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva ve výroku specifikovaných pozemků na žalobkyni c), dále byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, , č.j. 3 C 6/2017-755, ve znění opravného usnesení ze dne , datum, , č.j. 3 C 6/2017-792, a ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne , datum, , č.j. 3 C 6/2017 – 804, a v tomto rozsahu byla věc vrácena Okresnímu soudu v Domažlicích k dalšímu řízení. Pod výrokem II. bylo dovolání ve zbývajícím rozsahu odmítnuto.5. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pak uvedl závazný právní názor, že závěr odvolacího soudu o aktivní věcné legitimaci žalobkyně c) k uplatňování nároku na náhradní pozemky za pozemky nevydané podle Rozhodnutí I. a podle Rozhodnutí II. je předčasný, a tudíž i nesprávný, když restituční nárok mohl být zcela vypořádán a zaniknout na základě smluvního ujednání s jinou osobou v souladu s principem smluvní autonomie i tehdy, pokud na jeho uspokojení oprávněná osoba obdržela plnění v nižší hodnotě než by jí podle zákona náleželo. Nejvyšší soud uvedl, že je nutno vyřešit otázku, zda restituční nárok žalobkyně c) byl vypořádán smlouvami o postoupení pohledávky ze dne , datum, a ze dne , datum, zcela (a jako takový zanikl) či pouze částečně, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu s tím, že se touto otázkou budou muset soudy obou stupňů v dalším řízení zabývat. Pro další řízení pak soud nastavil nutnost vyřešit otázku, zda při postupování pohledávek z Rozhodnutí I. a Rozhodnutí II., bylo vůlí smluvních stran postoupit pohledávku zcela nebo částečně, tj. jaký byl úmysl jednajících stran, včetně posouzení, zda tento úmysl odpovídá jazykovému vyjádření právního úkonu.6. Dne , datum, se konalo u soudu jednání, kde v souladu s pokynem dovolacího soudu došlo k doplnění dokazování. Z účastnického výslechu žalobkyně c) soud zjistil, že jejím úmyslem bylo převést na , jméno FO, a , jméno FO, svůj nárok z předmětných restitučních nároků pouze částečně, a to v rozsahu, v jakém byly tyto nároky oceněny. Svůj úmysl pak opírala o skutečnost, že si byla vědoma toho, že nároky jsou oceněny v nesprávné výši, když se jednalo o pozemky na území , adresa, S ohledem na skutečnost, že se jednalo o pozemky na , adresa, , bylo pro žalobkyni c) nemožné se dostat k jakýmikoliv podkladům, když informace o těchto pozemcích podléhaly utajení. O přecenění pozemků usilovala kontaktováním příslušných orgánů, avšak bezvýsledně. K postoupení nároků v oceněné výši přistoupila v důsledku špatné finanční situace, kdy s nabyvateli si sjednala možnost pro případ přecenění nároků se ke svému nároku dostat zpět s tím, že si bude nárok nad rámec postoupení vymáhat. Po postoupení svých nároků žalobkyně c) i nadále činila kroky směřující k přecenění svých nároků. O narovnání svých nároků se snažila v rozhodném období jednat i s aktuálními vlastníky pozemků. Svá tvrzení však nemohla podložit písemnými podklady, když jednání na úřadech byly vedeny ústní formou. Oprávněnost svého nároku k přecenění pak dovozovala i v souvislosti s výstavbou letiště v postupu let, když měla za to, že se musí jednat o pozemky stavební, a to právě s ohledem na probíhající výstavbu. V rámci svého dalšího postupu jednala s , právnická osoba, o dalších pozemcích, když tyto pozemky byly odkoupeny , právnická osoba, za cenu 4 500 Kč/m2. Z nabízených cen pro odkup pozemků od , právnická osoba, pak dovozovala rovněž, že odejmuté pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební. K nároku pro , jméno FO, žalobkyně c) dále uvedla, že tento potřeboval pro získání pozemků restituční nárok pouze v oceněné výši, nikdy se na ni neobrátil s tím, že by potřeboval získat nárok ve vyšším rozsahu. , jméno FO, od smlouvy odstoupil, neboť se mu nepodařilo za postoupený restituční nárok domoci se pozemků. Z tohoto důvodu se finančně vypořádali v rozsahu oceněného nároku. , jméno FO, oznámil pozemkovému úřadu skutečnost, že od smlouvy o postoupení restitučního nároku odstoupil a má za to, že k obnovení jejího zápisu jako oprávněné osoby u předmětných restitučních nároků nedošlo.7. Na podporu své výpovědi navrhla žalobkyně c) výslech svědka , tituly před jménem, , právnická osoba, , jenž byl na jednání v pozici svědka vyslechnut a vypověděl, že restituční řízení rozjeli v letech 1990/1992, kdy za žalobkyně požádal o vydání pozemků v katastru areálu , právnická osoba, . Tyto pozemky byly sice původně zemědělské, avšak v dané době již bylo zjevné, že se jedná o pozemky stavební. Z tohoto důvodu se již v této době snažili o přecenění těchto pozemků. Neměli však žádné podklady pro své tvrzení, že se jedná o pozemky stavební, když tyto byly v areálu , právnická osoba, a informace podléhaly utajení. I když již v další době žalobkyni c) nezastupoval, tak i nadále mapoval vývoj situace v dané věci, když i nadále mluvil se žalobkyní c) s ohledem na jím zastupované klientky o nesprávném ocenění pozemků. Někdy v roce 2013, 2014 bylo postaveno na jisto, že se jedná o pozemky stavební. Ostatní klienti se přecenění svých pozemků nakonec domohli. Danou situaci již sleduje jen z vpovzdálí, prostřednictvím paní , jméno FO, . Všechny restituentky se snažily o přecenění svých nároků. Všechny podklady, které bylo v dané věci možné získat, byly získány pouze prostřednictvím katastrálního úřadu. S pozemkovým úřadem nebylo možné se dohodnout. Všichni restituenti včetně svých advokátů se snažili o přecenění svých nároků. Po odtajnění informací o pozemcích a možném přecenění nároků již nezastupoval žalobkyni c).8. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky nabyl od žalobkyně c) restituční nárok ve výši 55 000 Kč, tj. ve výši jeho ocenění, a to z důvodu potřeby odkupu pozemku v jižních Čechách. Při odkupu restitučního nároku nezjišťoval, zda tento nárok není nesprávně ohodnocen, a zda by mohl mít vyšší hodnotu. Restituční nárok potřeboval pouze za účelem odkupu pozemku, kdy s restitučním nárokem by měl přednostní práv