9 C 17/2026-20 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 17 352 Kč spolu s příslušenstvím za sjednané nájemné a zálohy za cenu služeb poskytovaných s užíváním bytu.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, o velikosti 2+1 s příslušenstvím v přízemí domu č.p. , adresa, , a to na dobu určitou do , datum, . Žalovaná po dobu trvání nájemního vztahu nehradila pravidelně nájemné a zálohy na ceny služeb poskytovaných s užíváním bytu, čímž jí vznikl dluh ve výši 20 352 Kč. V souvislosti s dluhem učinila žalovaná uznání dluhu, který tímto uznala co do důvodu i výše a zavázala se dluh splatit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje od měsíce ledna 2025 v minimální výši 1 500 Kč. Žalovaná uhradila pouze dvě splátky, první dne , datum, a druhou dne , datum, . Splátkový kalendář tak pozbyl splatnosti a celý dluh se stal splatný najednou.5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud po právní stránce uzavřel, že žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše, a to v písemné formě. Žalovaná v dohodě o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady ze dne , datum, uznala, že dluh v celkové výši 20 352 Kč vznikl neplacením nájmu a záloh na cenu služeb poskytovaných s užíváním bytu. Podle § 2053 občanského zákoníku se má tedy za to, že dluh žalované vůči žalobci ve výši 20 352 Kč v době uzavření dohody trval. Žalovaná se zavázala dluh uhradit formou měsíčních splátek. Tyto však řádně a včas nehradila. Žalobci zaplatila pouze první dvě splátky za měsíc leden 2025 a únor 2025. Splátka za měsíc březen již uhrazena nebyla, a tak se pohledávka stala splatnou. Žalobce má tedy právo na úhradu zbývající dlužné částky ve výši 17 352 Kč.7. Podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. svědčí žalobci rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.8. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 756,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 352 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 820 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 270 Kč ve výši 686,70 Kč.