11 C 184/2020-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 9 624 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný cestoval prostředkem městské hromadné dopravy provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu dne 23. 6. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 18. 8. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 6. 9. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 15. 9. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 18. 9. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 22. 9. 2010, 12. 10. 2010 a 10. 11. 2010 tramvajovou linkou [číslo] dne 3. 7. 2019 tramvajovou linkou [číslo] porušil tak smluvní přepravní podmínky, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jednak jízdné ve výši 8 x 13 Kč a 1 x 20 Kč a jednak přirážku k jízdnému ve výši 8 x 1 000 Kč a 1 x 1 500 Kč. Na základě těchto skutečností byl vyhotoven zápis o provedení přepravní kontroly. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil a přes výzvu žalobkyni nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listin, a to z dohody s cestujícím ze dne 23. 6. 2010, 18. 8. 2010, 6. 9. 2010, 15. 9. 2010, 18. 9. 2010, 22. 9. 2010, 12. 10. 2010, 10. 11. 2010 a 3. 7. 2019, ze smluvních přepravních podmínek, z ceníku jízdného žalobkyně a z předžalobní výzvy ze dne 31. 3. 2020 včetně poštovního podacího archu, soud zjistil, že žalovaný se přepravoval dopravními prostředky provozovanými žalobkyní, a to dne 23. 6. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 18. 8. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 6. 9. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 15. 9. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 18. 9. 2010 tramvajovou linkou [číslo] 22. 9. 2010, [datum] a 10. 11. 2010 tramvajovou linkou [číslo] dne 3. 7. 2019 tramvajovou linkou [číslo] bez platného jízdního dokladu, jak bylo zjištěno při dopravní kontrole, tedy aniž by měl zaplaceno jízdné a až doposud žalobkyni dluží právě jízdné (8 x 13 Kč a 1 x 20 Kč) a dále přirážku k jízdnému (8 x 1 000 Kč a 1 x 1 500 Kč), vše v celkové výši 9 624 Kč. 5. Podle § 760 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. 6. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 7. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády. 8. Podle § 37 odst. 5 věta druhá písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 9. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách ve znění účinném do 30. 4. 2013, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 000 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 10. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách v aktuálním znění, výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. 11. Podle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. 12. Podle § 4 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak. 13. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný a lze mu vyhovět. Okamžikem, kdy žalovaný nastoupil do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní, byla uzavřena přepravní smlouva, na základě které vznikl mezi cestujícím a přepravcem, tedy mezi žalovaným a žalobkyní, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou na základě zmocnění daného ustanovením § 760 obč. zák. a § 2550 o. z., podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Jednou z povinností žalovaného bylo zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní jízdné za přepravu podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) žalobkyně. Tuto povinnost žalovaný v době přepravy nesplnil, a když byl dne 23. 6. 2010, 18. 8. 2010, 6. 9. 2010, 15. 9. 2010, 18. 9. 2010, 22. 9. 2010, 12. 10. 2010, 10. 11. 2010 a dne 3. 7. 2019 kontrolován pověřeným pracovníkem žalobkyně (revizorem), neprokázal se platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalovaného vyplývající z přepravní smlouvy a výše citovaného zákonného ustanovení, pak žalobkyně po žalovaném oprávněně požaduje jednak nezaplacené jízdné ve výši 124 Kč (8 x 13 Kč a 1 x 20 Kč), jednak i přirážku k jízdnému, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně činila 9 500 Kč (8 x 1 000 Kč a 1 x 1 500 Kč), když tyto částky žalovaný doposud žalobkyni neuhradil. Proto se s ohledem na splatnost úhrady, která byla do 15 kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, dostal do prodlení, a to dne 9. 7. 2010, 3. 9. 2010, 22. 9. 2010, 1. 10. 2010, 4. 10. 2010, 8. 10. 2010, 28. 10. 2010, 26. 11. 2010 a dne 19. 7. 2019 v osmi případech s platbou ve výši 1 013 Kč a v posledním případě s platbou ve výši 1 520 Kč. Úroky z prodlení mají oporu v ustanovení § 517 odst. 2 a § 1970 o. z. a jejich výše je dána prováděcím nařízením vlády č. 142/1994 a č. 351/2013 Sb. 16. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už dlouhou dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 17. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč za dva režijní paušály dle § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. za zaslání předžalobní upomínky a podání žaloby.