12 C 244/2020-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 831 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne 14. 2. 2016 uzavřena smlouva nazvaná smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku zvýšenou o poplatek ve výši 14 800 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 522 Kč, celkem 35 322 Kč, vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 609 Kč a poslední splátka byla stanovena na 26. 3. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a poslední splátka byla uhrazena dne 31. 1. 2017. Žalovaný dluží na půjčce 15 805,16 Kč a na poplatku 5 025,84 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaný na dluh nezaplatil ničeho. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 17. 8. 2020 byl žalovaný vyzván, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 17. 9. 2020. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 14. 2. 2016 včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 včetně poštovních podacích archů a těmito listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] uzavřel dne 14. 2. 2016 se žalovaným smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku navýšenou o poplatek ve výši 14 800 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 522 Kč a celkem 35 322 Kč uhradit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 609 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka byla splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období a jednalo se o hotovostní inkaso splátek. RPSN zápůjčky byla 75,72 % Smlouva o zápůjčce je opatřena podpisem žalovaného, smluvní podmínky opatřeny podpisem žalovaného nejsou. Žalovaný zápůjčku nesplácel řádně, poslední splátku uhradil dne 31. 1. 2017. Žalovaný uhradil celkem 14 491 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Po postoupení pohledávky žalovaný na dluh nic neuhradil a dluží podle žalobkyně na zápůjčce 15 805,16 Kč a na poplatku 5 025,84 Kč, tj. celkem 20 831 Kč. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 7. 5. 2020 žalovaný nereagoval a dluh ve stanovené lhůtě do 14. 5. 2020 neuhradil. 5. Smlouva o zápůjčce byla v daném případě uzavřena dne 14. 2. 2016 a je na ni nutno aplikovat ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným jí byla postoupena jejím právním předchůdcem smlouvou ze dne 6. 12. 2019. 6. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně mimo částku 20 000 Kč z titulu zápůjčky také poplatky ve výši 15 322 Kč. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o poplatku a dospěl k závěru, že poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků ze zápůjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí zápůjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o zápůjčce uzavíral jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. Úrok ve výši 15 322 Kč jako odměna za poskytnutí zápůjčky 20 000 Kč na dobu 58 týdnů představuje 76,61% celé jistiny zápůjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více jak 3x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu a podle § 580 odst. 1 téhož zákona, podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. 7. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Smlouva o zápůjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatku), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. 9. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhé vše, co podle této neplatné smlouvy dostala. Žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) zaplatil částku 14 491 Kč. Je proto žalovaný povinen zaplatit žalobkyni z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 5 509 Kč (20 000 Kč – 14 491 Kč). Žalobkyně prokazatelně poprvé žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 7. 5. 2020 ve lhůtě nejpozději do 14. 5. 2020, a jelikož žalovaný neplnil, dostal se do prodlení se zaplacením částky 5 509 Kč od 15. 5. 2020. Proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z uvedené částky od 15. 5. 2020 do zaplacení s oporou o ust. § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a výše požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud nemůže překročit výši úroků z prodlení požadovaného v žalobě. 12. Žaloba o zaplacení částky 15 322 Kč a příslušenství - zákonného úroku z prodlení specifikovaného v odst. II. výroku rozsudku, byla z výše uvedených důvodů zamítnuta jako nedůvodná. Rovněž byl zamítnut žalobní požadavek o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 10 257,64 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 805,16 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, neboť nárok na úroky při peněžité zápůjčce vzniká, je-li smlouva o zápůjčce platně uzavřena. V daném případě však soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce a za tohoto stavu žalobkyně nárok na úroky ze zápůjčky nemá. 13. Lhůta k plnění je tři dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 14. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V daném případě žalovaný má nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení, podle obsahu spisu však žalovanému s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 15. Žalobky