12 C 323/2020-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení částky 7 933,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 317,34 Kč za dobu od 18. 8. 2018 do 20. 10. 2019. Žalovaná částka sestává z jistiny 3 000 Kč, poplatku za poskytnutí půjčky 1 829,10 Kč, částky 1 459,73 Kč za úrok, částky 145 Kč za náklady upomínání a smluvní pokuty 1 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že dne 2. 8. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 1 829,10 Kč a smluvního úroku z úvěru do 17. 8. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 10. 12. 2019. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 23. 6. 2020 žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil. 3. Podáním ze dne 5. 11. 2020 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to do částky 4 933,83 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru 1 829,10 Kč, úroky 1 459,73 Kč, náklady upomínání 145 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč. Žalobu vzala zčásti zpět poté, co byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů ve věci posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy v tomto směru nedisponuje. 4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení do částky 4 933,83 Kč (tj. poplatek za poskytnutí úvěru 1 829,10 Kč, úroky 1 459,73 Kč, náklady upomínání 145 Kč a smluvní pokuta 1 500 Kč) zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení zůstala částka 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z této částky od 11. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 317,34 Kč. 5. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 9. 11. 2020 byl žalovaný vyzván, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 7. 12. 2020. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání. 6. V řízení byl zjištěn tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 2. 8. 2018 smlouvu o úvěru číslo [anonymizováno] na částku ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 1 829,10 Kč a smluvní úrok z úvěru, vše do 17. 8. 2018. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 10. 12. 2019, o čemž žalovaný byl informován dopisem ze dne 21. 1. 2020 a v něm současně vyzván k úhradě dlužné částky. Podle žalobkyně žalovaný na jistinu 3 000 Kč nic neuhradil. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 věta prvá uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutné vykládat tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru musí náležitě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady dlužníkem uváděných informací o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně takto nepostupovala. Sama žalobkyně v podání ze dne 5. 11. 2020 k výzvě soudu totiž uvedla, že nedisponuje od původního věřitele dokumenty prokazujícími ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr. Poskytovatel úvěru tím porušil ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a z toho důvodu je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona neplatná. V souvislosti s tím možno odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. 11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru došlo proplacením částky ve výši 3 000 Kč k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného a podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, jsou žalobkyně, které pohledávka za žalovaným byla postoupena její právní předchůdkyní a žalovaný povinni se vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalovaný zatím na tuto částku nic nevrátil, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč. Současně rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z této částky od 9. 12. 2020 do zaplacení, když vycházel z toho, že žaloba byla žalovanému doručena dne 7. 12. 2020, žalovaný mohl plnit dne 8. 12. 2020 a jelikož tak neučinil, je v prodlení od 9. 12. 2020. Úroky z prodlení mají oporu v § 1968, § 1970 občanského zákoníku. Žalobní požadavek o zaplacení úroků z prodlení z částky 3 000 Kč od 18. 8. 2018, tj. ode dne následujícího po termínu splatnosti uvedeného ve smlouvě o úvěru, do 8. 12. 2020 byl jako nedůvodný zamítnut. 12. Lhůta k plnění činí tři dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 13. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. a v § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení do částky 4 933,83 Kč a úspěch měla pouze co do částky 3 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný má nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu spisu žalovanému s tímto řízením náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 14. Žalobkyně podala u soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek s oporou o položku 2 bod 2 sazebníku poplatků do výše uvedené v položce 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků, tzn. do výše 1.000 Kč, takže doměřil žalobkyni soudní poplatek ve výši 600 Kč Soudní poplatek je splatný do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v platném znění).