12 C 325/2020-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 8 821 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovanou byla dne 28. 7. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku zvýšenou o poplatek ve výši 8 561 Kč vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 60 týdenních splátkách po 310 Kč a poslední splátka byla stanovena na 21. 9. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a poslední splátka byla uhrazena dne 6. 2. 2018. Žalovaná uhradila celkem 9 740 Kč. Žalovaná dluží na jistině zápůjčky 5 730,43 Kč a na poplatku 3 090,57 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh nezaplatila ničeho. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 8. 10. 2020 byla žalovaná vyzvána, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla poučena o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno dne 4. 12. 2020. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 7. 2016 včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020 včetně poštovních podacích archů a těmito listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel dne 28. 7. 2016 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku navýšenou o poplatek ve výši 8 561 Kč uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 310 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka byla splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období a jednalo se o hotovostní inkaso splátek. RPSN zápůjčky byla 43 % Smlouva o zápůjčce včetně smluvních podmínek je opatřena podpisem žalované. Žalovaná zápůjčku nesplácela řádně, poslední splátku uhradila dne 6. 2. 2018. Žalovaná uhradila celkem 9 740 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh nic neuhradila a dluží žalobkyni na jistině zápůjčky 5 730,43 Kč a na poplatku 3 090,57 Kč, tj. celkem 8 821 Kč. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 23. 4. 2020 žalovaná nereagovala a dluh ve stanovené lhůtě do 30. 4. 2020 neuhradila. 5. Smlouva o zápůjčce byla v daném případě uzavřena dne 28. 7. 2016 a je na ni nutno aplikovat ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovanou jí byla postoupena jejím právním předchůdcem smlouvou ze dne 20. 1. 2020. 6. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně mimo částku 10 000 Kč z titulu zápůjčky také poplatek ve výši 8 561 Kč. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o poplatku a dospěl k závěru, že poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků ze zápůjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí zápůjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o zápůjčce uzavíral jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. Úrok ve výši 8 561 Kč jako odměna za poskytnutí zápůjčky 10 000 Kč na dobu 60 týdnů představuje 85,61 % celé jistiny zápůjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu a podle § 580 odst. 1 téhož zákona, podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. 7. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Smlouva o zápůjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatku), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce, neboť oddělení této části od smlouvy o zápůjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. 9. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhé vše, co podle této neplatné smlouvy dostala. Žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) zaplatila částku 9 740 Kč. Je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 260 Kč (10 000 Kč – 9 740 Kč). Žalobkyně prokazatelně poprvé žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 23. 4. 2020 ve lhůtě nejpozději do 30. 4. 2020, a jelikož žalovaná neplnila, dostala se do prodlení se zaplacením částky 260 Kč od 1. 5. 2020. Proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z uvedené částky od 1. 5. 2020 do zaplacení s oporou o ust. § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a výše požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění je 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 12. Žaloba o zaplacení částky 8 561 Kč a příslušenství - zákonného úroku z prodlení specifikovaného v odst. II. výroku rozsudku, byla z výše uvedených důvodů zamítnuta jako nedůvodná. Rovněž byl zamítnut žalobní požadavek o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 657,45 Kč a úroku ve výši 27 % ročně z částky 5 730,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, neboť nárok na úroky při peněžité zápůjčce vzniká, je-li smlouva o zápůjčce platně uzavřena. V daném případě však soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce a za tohoto stavu žalobkyně nárok na úroky ze zápůjčky nemá. 13. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení vznikl poměrný nárok na náhradu nákladů řízení žalované. Podle obsahu spisu však žalované s tímto řízením náklady nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.