12 C 328/2020-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši celkem 23 665 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovanou byla dne 24. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku zvýšenou o úrok 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 290 Kč, tj. 7 690 Kč a celkem 17 690 Kč, vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 305 Kč a poslední splátka byla stanovena na 4. 1. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a poslední splátka byla uhrazena dne 16. 11. 2018. Žalovaná zaplatila částku ve výši 4 025 Kč. Žalovaná dluží na jistině úvěru 10 000 Kč a na dlužných úhradách za služby 3 665 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh nezaplatila ničeho. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu žalovaná nereagovala. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovanou byla dne 11. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku zvýšenou o úroky 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, tj. 7 400 Kč a celkem 17 400 Kč, vrátit právnímu předchůdci žalobkyně v 58 týdenních splátkách po 300 Kč a poslední splátka byla stanovena na 22. 10. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a poslední splátka byla uhrazena dne 16. 11. 2018. Žalovaná zaplatila částku ve výši 7 400 Kč. Žalovaná dluží na jistině úvěru 7 701,26 Kč a na dlužných úhradách za služby 2 298,74 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh nezaplatila ničeho. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne 9. 10. 2020 byla žalovaná vyzvána, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byla poučena o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno dne 27. 11. 2020. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaná s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvami o úvěru [číslo] ze dne 24. 11. 2017 a [číslo] ze dne 11. 9. 2017 včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 včetně poštovních podacích archů a těmito listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [anonymizována tři slova] uzavřel dne 24. 11. 2017 se žalovanou smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku navýšenou o úhrady za služby ve výši 7 690 Kč uhradit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 305 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka byla splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období a jednalo se o hotovostní inkaso splátek. RPSN této smlouvy byla 206 % Smlouva o úvěru je opatřena podpisem žalované, smluvní podmínky nikoliv. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a poslední splátku uhradila dne 16. 11. 2018. Žalovaná uhradila celkem 4 025 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh nic neuhradila a dluží žalobkyni na jistině úvěru 10 000 Kč a na dlužných úhradách za služby 3 665 Kč, tj. celkem 13 665 Kč. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 30. 4. 2020 žalovaná nereagovala a dluh ve stanovené lhůtě do 7. 5. 2020 neuhradila; právní předchůdce žalobkyně [anonymizována tři slova] uzavřel dne 11. 9. 2017 se žalovanou smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku navýšenou o dlužné úhrady za služby ve výši 7 400 Kč uhradit v pravidelných 58 týdenních splátkách po 300 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka byla splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období a jednalo se o hotovostní inkaso splátek. RPSN této smlouvy byla 195 % Smlouva o úvěru včetně smluvních podmínek je opatřena podpisem žalované. Žalovaná úvěr nesplácela řádně, poslední splátku uhradila dne 16. 11. 2018. Žalovaná uhradila celkem 7 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Po postoupení pohledávky žalovaná na dluh nic neuhradila a dluží žalobkyni na jistině úvěru 7 701,26 Kč a na dlužných úhradách za služby 2 298,74 Kč, tj. celkem 10 000 Kč. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 30. 4. 2020 žalovaná nereagovala a dluh ve stanovené lhůtě do 7. 5. 2020 neuhradila. 5. Smlouvy o úvěrech byly v daném případě uzavřeny dne 24. 11. 2017 a dne 11. 9. 2017 a je na ně nutno aplikovat ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávky za žalovanou jí byly postoupeny jejím právním předchůdcem smlouvou ze dne 29. 11. 2019. 6. Ve smlouvě o úvěru ze dne 24. 11. 2017 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně mimo částku 10 000 Kč z titulu úvěru také úhrady za služby ve výši 7 690 Kč a ve smlouvě o úvěru ze dne 11. 9. 2017 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně mimo částku 10 000 Kč z titulu úvěru také úhrady za služby ve výši 7 400 Kč. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o úhradách za služby a dospěl k závěru, že tyto úhrady neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednané úroky za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy o úvěrech uzavíral jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. Úrok ve výši 7 690 Kč jako odměna za poskytnutí úvěru 10 000 Kč na dobu 58 týdnů a úrok ve výši 7 400 Kč jako odměna za poskytnutí úvěru 10 000 Kč na dobu 58 týdnů představují v prvním případě 76,9 % celé jistiny úvěru a ve druhém případě 74% celé jistiny úvěru a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující více než 3x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednané úroky pro jejich nepřiměřenou výši jako úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, a proto jsou tato ujednání podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu a podle § 580 odst. 1 téhož zákona, podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatná. 7. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 8. Smlouva o úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv o úvěrech bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o úvěrech neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatku), která je jinak obecně od