12 C 330/2020-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 300 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě. Žalobkyně tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr ve výši 20 000 Kč včetně úroků ve výši 4 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. 16 000 Kč a celkem 36 000 Kč, uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 4. 4. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil 17. 2. 2018 a uhradil pouze 2 700 Kč. Žalovaná částka 33 300 Kč sestává z jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad 13 300 Kč. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum] žalovaný nereagoval a dluh ve stanovené lhůtě do 14 5. 2020 neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil. 3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně podacího archu a těmito listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], SE uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úroky 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč, 8 000 Kč za hotovostní inkaso splátek, tj. 16 000 Kč a celkem 36 000 Kč, uhradit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. První splátka byla splatná do 7 kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka byla stanovena na 4. 4. 2019. Jednalo se o hotovostní splácení. Smlouva o úvěru obsahující smluvní podmínky je opatřena podpisem žalovaného. Žalovaný úvěr nesplácel řádně, zaplatil pouze 2 700 Kč a poslední splátka byla uhrazena dne 17. 2. 2018. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Po postoupení pohledávky žalovaný na dluh nic neuhradil a nadále dluží žalobkyni částku 33 300 Kč, z toho 20 000 Kč na jistině a 13 300 Kč na úhradách. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum] žalovaný nereagoval a dluh ve lhůtě do 14. 5. 2020 neuhradil. 5. Smlouva o úvěru byla v daném případě uzavřena dne [datum] a je na ni nutno aplikovat ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), podle něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka za žalovaným jí byla postoupena jejím právním předchůdcem smlouvou ze dne [datum]. 7. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně mimo částku 20 000 Kč z titulu úvěru také částku 16 000 Kč. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o částce 16 000 Kč, která je ve smlouvě označena jako úrok a odměna za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek a dospěl k závěru, že tyto náklady neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru uzavíral jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětného případu by generován nebyl. [příjmení] ve výši 16 000 Kč jako odměna za poskytnutí úvěru 20 000 Kč představuje 80 % celé jistiny úvěru a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysokou, přesahující téměř 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu a podle § 580 odst. 1 téhož zákona, podle něhož neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, neplatné. 8. Podle § 576 zákona č. 89/2012 Sb., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Smlouva o úvěru je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a zápůjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvu o úvěru neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatku), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo. 10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; Právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhé vše, co podle této neplatné smlouvy dostala. Žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) zaplatil částku 2 700 Kč. Je proto žalovaný povinen zaplatit žalobkyni z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku 17 300 Kč (20 000 Kč – 2 700 Kč). Žalobkyně prokazatelně poprvé žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky dopisem ze dne [datum] ve lhůtě nejpozději do [datum], a jelikož žalovaný neplnil, dostal se do prodlení se zaplacením částky 17 300 Kč od 15. 5. 2020. Proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z uvedené částky od 15. 5. 2020 do zaplacení s oporou o ust. § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. 13. Žaloba o zaplacení částky 16 000 Kč a příslušenství - zákonného úroku z prodlení specifikovaného v odst. II. výroku rozsudku, byla z výše uvedených důvodů zamítnuta jako nedůvodná. Rovněž byl zamítnut žalobní požadavek o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 567,92 Kč a úrok ve výši 19,34% ročně z částky 20 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, neboť nárok na úroky při úvěru vzniká, je-li smlouva o úvěru platně uzavřena. V daném případě však soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a za tohoto stavu žalobkyně nárok na úroky z úvěru nemá. 14. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení byla částka 33 300 Kč, žalobkyně měla úspěch do částky 17 300 Kč, tj. 51,95 % a neúspěch do částky 16 000 Kč, tj. 48,05%. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 3,9% Náklady řízení činí 3 843 Kč, z toho je soudní poplatek 1 665 Kč, odměna advokáta 1 500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalo