42 C 311/2020-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 6. 9. 2015 do zaplacení, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Podle této smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 2 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 5. 9. 2015, dostala se však do prodlení se splacením zápůjčky, když do předmětného dne zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila a nereagovala ani na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení pohledávky, ani na oznámení o postoupení pohledávky, a v neposlední řadě ani na předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] uzavřela smlouvu o postoupení předmětné pohledávky se žalobkyní, kdy jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovanou. Žalovaná tak ke dni podání žaloby dluží žalobkyni na jistině zápůjčky částku ve výši 2 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalované nepožaduje. Vedle žalované jistiny žalobkyně uplatňuje nárok na příslušenství pohledávky, a to výhradně v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. 2. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem [datum] náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 3. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované formou bankovního převodu dne [datum] částku 2 000 Kč, ze které žalovaná doposud nevrátila ničeho, byť byla o toto vrácení upomínána. Ke dni [datum] došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalované oznámena. 4. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě pouze listinu označenou jako Prohlášení pro stávajícího klienta a dále doklady o tom, že žalované byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka 2 000 Kč. Tato listina předložená žalobkyní však neobsahovala ani žádný podpis některého z účastníků smlouvy a ani jinak nelze z předložených listin dovodit, že předmětná smlouva daného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků, dohodnutým poplatkem za uzavření smlouvy, apod. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalované částku 2 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. K vydání tohoto obohacení přitom byla žalovaná vyzvána prokazatelně až formou předžalobní výzvy ze strany právní zástupkyně žalobkyně ze dne 11. 3. 2020, která byla předána k poštovní přepravě dne 17. 3. 2020. 6. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pročež žalobkyně je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když toto postoupení pohledávky bylo též řádně oznámeno žalované. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh nesplnila a nyní žalobkyni nadále dluží částku 2 000 Kč, soud podané žalobě při vázanosti rozsahem uplatněným v žalobě vyhověl a žalovanou zavázal žalobkyni zaplatit částku 2 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 000 Kč od 1. 4. 2020, když žalovaná tím, že částku 2 000Kč nevrátila poté, co byla žalobkyní k jejímu vrácení vyzvána ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dostala se do prodlení. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 11. 3. 2020, dle kterého měla žalovaná uhradit svůj dluh nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalované odeslána dne 17. 3. 2020, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 20. 3. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 31. 3. 2020. Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 1. 4. 2020 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 %, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány. 9. Výrok o nákladech řízení má o