8 C 246/2020-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 65 214,80 Kč s úrokem ve výši 12,9% ročně od 26. 6. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně od 26. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku za dobu od 10. 8. 2010 do 25. 6. 2018 ve výši 52 704,05 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 10. 8. 2010 do 25. 6. 2018 ve výši 16 711,30 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které byl oprávněn čerpat částku ve výši 74 875 Kč. Dle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 73 618 Kč dne 26. 2. 2008 a žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 1 359 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20. 4. 2008, přičemž v rámci měsíční splátky se zavázal hradit rovněž měsíční poplatek za pojištění ve výši 84 Kč a měsíční poplatek za správu úvěru ve výši 99 Kč. Žalovaný uhradil nepravidelnými platbami v nepravidelné výši pouze několik splátek, a proto právní předchůdce žalobkyně dle článku 15 odst. 1 písm. a) a článku 15 odst. 2 písm. b) smlouvy nesplacenou část úvěru včetně úroků a ostatních finančních závazků prohlásil za okamžité splatné, což bylo žalovanému oznámeno prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 14. 7. 2010, které bylo žalovanému doručeno dne 9. 8. 2010. Ke dni zesplatnění činil dluh 71 256,55 Kč. Protože žalovaný přes výzvu, učiněnou dne 15. 7. 2010 svůj dluh neuhradil, podal právní předchůdce žalobkyně dne 14. 2. 2011 žalobu ke Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a následně po vydání rozhodčího nálezu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] [číslo], který nabyl právní moci dne 25. 8. 2011, podal dne 9. 9. 2011 návrh na nařízení exekuce k soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno]. Následné vedení [exekutorský úřad] [anonymizováno] i tuto exekuci převzala soudní exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a exekuce byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Exekuční řízení bylo v důsledku změny rozhodovací praxe, týkající se rozhodčích doložek, zastaveno usnesením této soudní exekutorky ze dne 6. 11. 2019, pro formální nevykonatelnost exekučního titulu. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 4. 2020. Žalobkyně, jíž byla tato pohledávka za žalovaným postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2016 proto uplatňuje dále svou pohledávku v soudním řízení. Postoupení pohledávky nabylo účinnosti zaplacením úplaty dne 23. 5. 2018. V rámci výše uvedené exekuce byla vymožena částka v celkové výši 40 352,10 Kč, z níž částka 651,55 Kč byla započtena na dlužný úrok z prodlení, částka 1 098 Kč na dlužné poplatky, částka 4 301,10 Kč na dlužný smluvní úrok (dle stavu ke dni zesplatnění) a dále byla započtena částka 20 690,65 Kč na úrok z prodlení ve výši 7,79 % ročně z částky 65 214,80 Kč za dobu od 10. 8. 2010 do 25. 6. 2018, částka 13 610,80 Kč na smluvní úrok ve výši 12,90 % ročně z částky 65 214,80 Kč od 10. 8. 2010 do 25. 6. 2018. Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nezpochybňoval vznik závazku a učinil nesporným, že pohledávka [právnická osoba] za žalovaným, která vznikla na základě výše uvedené smlouvy, byla následně postoupena žalobkyni. Namítal však promlčení uplatněného nároku s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I ÚS 1091/19, dle něhož nemůže dojít ke stavění promlčecích lhůt, pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy před dnem vydání sjednocujícího usnesení nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce. Posléze namítal, že rozhodčí žaloba byla sice podána před 11. 5. 2011, avšak samotný rozhodčí nález byl vydán až po tomto datu, a proto musela žalobkyně vědět, že následný rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, v důsledku čehož měla vzít svůj návrh zpět a nárok uplatnit žalobou. Tím, že žalobkyně namísto toho podala návrh na exekuci a proti žalovanému vedla řadu exekučních řízení, zneužila své právo, a proto by jí neměla být poskytnuta soudní ochrana. Navíc dle jeho názoru po vydání sjednocujícího nálezu začala běžet promlčecí lhůta znovu. Tím, že žalobkyně nenavrhla zastavení exekuce dříve a nepodala žalobu u soudu, otálela s uplatněním práva na zaplacení dluhu bez rozumného důvodu ve smyslu § 1805 odst. 2 občanského zákoníku, v důsledku čehož v současné době úroky přesahují jistinu, a proto žalobkyně nemá právo po žalovaném zaplacení úroků požadovat. Navíc bylo namítáno, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu čl. 8 směrnice EU 2008 /48/ zkoumat úvěruschopnost žalovaného a pokud tak neučinila je nutno smlouvu o úvěru považovat za neplatnou. 3. Soud provedl důkaz listinami, a to návrhem na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] včetně akceptace návrhu a všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], výzvou k úhradě dluhu ze dne 15. 7. 2010, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2. 8. 2016 včetně souhlasného prohlášení ze dne 5. 8. 2016, žádostí o čerpání úvěru ze dne 21. 2. 2008, 20. 2. 2008, oznámením o ukončení čerpání úvěru a přechodu na anuitní splácení, prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 14. 7. 2010 včetně dodejky, obsahem spisu OS ve F-M sp. zn. [spisová značka] – zejména rozhodčím nálezem sp. zn. [spisová značka] [číslo], souhrnem plateb na účtu [číslo] za období od 19. 2. 2008 do 2. 11. 2010 včetně struktury dluhu a usnesením soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého uzavřela [právnická osoba] jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem smlouvu nazvanou Smlouva o rychlé půjčce [číslo] ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 74 875 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 108 měsíčních splátkách po 1 359 Kč, které v sobě obsahují kromě jistiny i sjednaný roční úrok ve výši 12,9 %, poplatek za pojištění ve výši 84 Kč a poplatek za správu úvěru ve výši 99 Kč. V návrhu na uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je zaměstnancem s měsíčním čistým výdělkem 17 000 Kč, je ženatý a splácí jiné úvěry ve výši 8 000 Kč měsíčně. Část poskytnutého úvěru ve výši 30 375 Kč byla určena k úhradě závazku žalovaného u [právnická osoba], představující nesplacený účelový spotřební úvěr. Na základě žádosti o čerpání úvěru ze dne [datum] a [datum] byl [právnická osoba] žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 73 618 Kč a to převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný nesplácel úvěr řádně ani přes upomínky věřitele, proto prohlásila [právnická osoba] již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a dalších finančních závazků za okamžitě splatné dopisem ze dne 14. 7. 2010 a tuto listinu odeslala na adresu žalovaného prostřednictvím České pošty s. p. a žalovaný si zásilku vyzvedl dne 9. 8. 2010. Dne 15. 7. 2010 byl formou předžalobní upomínky žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 71 265,45 Kč. Dne 17. 2. 2011 podala [právnická osoba] u [právnická osoba] se sídlem v Praze žalobu na zaplacení částky 70 613,90 Kč s příslušenstvím, na základě smlouvy o úvěru [číslo] rozhodce vydal dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [spisová značka] [číslo] rozhodčí nález, kterým byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 70 613,90 Kč s příslušenstvím představujícím sjednaný úrok ve výši 12,90 % ročně a úrok z prodlení ve výši 7,72 % ročně a náklady řízení ve výši 26 409,60 Kč, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 8. 2011. Podle tohoto rozhodčího nálezu Okresní soud ve Frýdku-Místku nařídil exekuci na majetek žalovaného a provedením exekuce pověřil soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] v [obec a číslo]. Exekuce byla u Exekutorského úřadu pro [část Prahy] pod č. j. [spisová značka] a v průběhu exekuce vstoupila namísto oprávněného žalobkyně, které [právnická osoba] postoupil svoji pohledávku za žalovaným. Exekuční řízení pro formální nevykonatelnost exekučního titulu zastaveno usnesením ze dne 6.11.2019, které nabylo právní moci dne 2. 4. 2020. V rámci exekuce byla vymožena částka v celkové výši 40 352,10 Kč. 4. Dle výše uvedeného skutkového stavu učinil soud právní závěr, že žalovaný jako dlužník a právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] jako věřitel uzavřeli dne [datum] platnou smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 a následujících zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník), na základě které žalovaný čerpal od věřitele úvěr v celkové výši 73 618 Kč, který se zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 359 Kč, jejíž součástí byl i sjednaný úrok ve výši 12,9 % ročně, poplatky za pojištění ve výši 84 Kč měsíčně, poplatek za správu úvěru ve výši 99 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a obchodní podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba] V době uzavření smlouvy o úvěru nebyla právním předpisem stanovena povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schop