10 C 188/2019-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl návrh na rozvod manželství, uzavřeného dne 15.7.2000 s tím, že manželství je nesouladné v důsledku vzájemných neshod, zejména ohledně běžné správy domácnosti, odlišných pohledů manželů na základní otázky manželského soužití, což vedlo ke vzájemnému odcizení, a vyvrcholilo počátkem roku 2019, kdy ustal intimní život a sledně došlo k ukončení společné domácnosti. Z manželství se narodily děti [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození], které byly rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], schválenou dohodou i pro dobu po rozvodu svěřeny do střídavé péče rodičů, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci 24.7.2020. Manžel je příslušníkem Polska a manželství bylo uzavřeno v ČR, jedná se tedy o věc s mezinárodním prvkem, proto se soud musel zabývat nejprve tím, zda ve věci je dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Obecně lze říci, že mezinárodní pravomoc soud zkoumá podle jurisdikčních ustanovení příslušné mezinárodní smlouvy nebo podle právních předpisů Evropské unie a není-li jich, podle příslušných ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém, která upravují pravomoc justičních orgánu České republiky. Vzhledem k tomu, že Česká republika má s Polskem uzavřenou mezinárodní smlouvu v oblasti rozvodu, aplikoval soud tuto smlouvu o právní pomoci a úpravě právních vztahů [číslo] Sb., konkrétně čl. 27, dle kterého se rozvod řídí právním řádem státu, jehož jsou manželé v době zahájení řízení státními občany a je-li každý z manželů občanem jiné smluvní strany, řídí se rozvod právním řádem smluvní strany, na jehož území mají společné bydliště. Manželka je občankou ČR a manžel [příjmení], oba mají bydliště na území ČR, na rozvod tudíž byl aplikován český právní řád. Pravomoc českých soudů je rovněž dána, protože oba manželé mají bydliště na území ČR. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Okresní soud ve Frýdku-Místku je příslušný k předmětnému řízení o rozvodu s rozhodným právem podle českého právního řádu. Soud dospěl k následujícímu závěru ohledně skutkového stavu, kdy manželé, kteří uzavřeli manželství 15.7.2000, od léta 2019 nevedou společnou domácnost a intimně se nestýkají. Rozdílný názor na základní otázky manželského soužití vedl k postupnému vzájemnému odcizení a k ukončení manželského života. Nezletilý [jméno], [datum narození] a [jméno], [datum narození], byli rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], schválenou dohodou i pro dobu po rozvodu svěřeny do střídavé péče rodičů, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci 24.7.2020. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že byly splněny všechny podmínky výše citovaných ustanovení, a je na místě návrhu vyhovět a manželství účastníků rozvést. Oba manželé s rozvodem souhlasili, když vyloučili obnovení jeho fungování, neboť neshody ve všech oblastech společného rodinného života vedly k postupnému odcizení a tyto vyvrcholily v létě 2019, kdy manželé přestali spolu žít, každý si hospodaří sám, nevedou intimní život ani netráví spolu volný čas, žádný z nich už nemá zájem na obnovení jejich vztahu. Z těchto důvodů tedy soud návrhu manželů vyhověl a manželství účastníků rozvedl, když i rozhodnutí ohledně úpravy rodičovské zodpovědnosti k dosud nezletilým synům pro dobu po rozvodu již nabylo právní moci. [obec] rozvratu manželství soud shledal v rozdílnosti obou manželů ohledně vedení společného manželského života, což vedlo k postupnému citovému odcizení. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. (o zvláštních řízeních soudních), dle kterého ve věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, kdy okolnosti daného případu neodůvodňují přiznání nákladů, navíc oba manželé se nákladů řízení vzdali.