108 C 21/2020-58 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uhrazení částky 400 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 400 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, což odůvodnil tím, že v souladu s § 17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, byl žalovanému dne 28. 2. 2020 za ponechání vozidla na místě, kde to není dovoleno ([obec], [ulice a číslo] zezadu), namontován na vozidlo reg. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla (dále jen„ TPZOV“), přičemž protože žalovaný neuhradil cenu za přiložení a odstranění TPZOV stanovenou nařízením [anonymizováno] [územní celek] č. 9/2009 ze dne 15. 9. 2009 právě ve výši žalované částky 400 Kč na místě, svým podpisem uznal co důvodu i výše dne 1. 3. 2020, že uvedenou částku dluží, a tuto se zavázal uhradit do 14 dnů dle poučení o způsobu zaplacení dluhu, které uvedeného dne převzal. Do podání žaloby však žalovaný neuhradil ničeho, přestože k tomu byl vyzván předžalobní upomínkou ze dne 25. 5. 2020. 2. Žalovaný v podání ze dne 19. 4. 2021 uvedl, že dne 7. 7. 2020 obdržel od žalobce upozornění na nedoplatek v částce 500 Kč, přičemž platbu provedl dne 15. 7. 2020 z účtu č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Očekával, že je tímto situace vyřešená, po obdržení předvolání k jednání v této věci pak žalobce přesto provedl dne 19. 4. 2021 platbu ve výši 400 Kč z účtu č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. 3. Podáním ze dne 20. 4. 2021 žalobce vzal žalobu částečně zpět, neboť žalovaný uhradil uplatňovanou pohledávku ve výši 400 Kč dne 19. 4. 2021; žalobce nadále setrval na uhrazení úroků z prodlení ve výši 44 Kč. 4. Soud provedl dokazování listinami označenými jako uznání dluhu série [anonymizováno] [číslo] ze dne 1. 3. 2020 a potvrzení o platbě ze dne 19. 4. 2021. Ostatní účastníky navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl. 5. Z uznání dluhu série [anonymizováno] [číslo] ze dne 1. 3. 2020 soud zjistil, že tímto žalovaný uznal co do důvodu a výše, že dluží žalobci částku 400 Kč, kterou se současně zavázal uhradit do 14 dnů dle poučení o způsobu zaplacení dluhu, které převzal. 6. Z potvrzení o platbě ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný uhradil na účet žalobce č. [bankovní účet] částku 400 Kč. 7. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, dle kterého žalovaný uznal co do důvodu a výše, že dluží žalobci částku 400 Kč, kterou se současně zavázal uhradit do 14 dnů dle poučení o způsobu zaplacení dluhu, které převzal, přičemž tuto částku žalobci uhradil až dne 19. 4. 2021. 8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce uplatněný žalobou je po jejím částečném zpětvzetí důvodný. Žalovaný uznal dne 1. 3. 2020 písemně svůj dluh co do důvodu i výše vůči žalobci ve výši 400 Kč, který se zavázal uhradit do 14 dnů, tj. do 15. 3. 2020. Protože žalovaný dluh v uvedené lhůtě neuhradil, dostal se počínaje dnem 16. 3. 2020 do prodlení, pročež po něm žalobce v souladu s § 1970 o. z. požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to za období od 16. 3. 2020 do 19. 4. 2021, kdy žalovaný uznaný dluh uhradil. Z tohoto důvodu byl žalovaný zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 44 Kč (výrok I.). Ve zbývající části pak bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby ze dne 20. 4. 2021 v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v rozsahu zpětvzetí zastaveno (výrok II.). 11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 12. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl; a to ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Protože žalobce vzal částečně zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného, a protože ve zbytku byl žalobce procesně úspěšný, soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 200 Kč, to za dva úkony učiněné do podání návrhu na zahájení řízení včetně (předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), jakož i náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, tj. celkem ve výši 1 200 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu).