11 C 189/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 2 324,72 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že uvedenou částku dluží žalovaný žalobkyni podle smlouvy o účtu [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], žalovanému dne 22. 10. 2013 zřídila sporožirový účet. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, byl žalovaný povinen jej nejen vyrovnat, ale také i hradit právní předchůdkyni žalobkyně z této částky úrok z prodlení. K vyrovnání účtu nedošlo, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 12. 2019 převedla dlužná částku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků spolu s úrokem z prodlení ve výši 51,14 Kč O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne 1. 12. 2019. Dne 30. 11. 2020 došlo uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně, společností [právnická osoba], na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 29. 12. 2020. Ze strany žalovaného nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno, a to ani po odeslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 28. 6. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 19. 7. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Ve věci bylo možnost rozhodnout jen na základě žalobkyni předložených listinných důkazů, a to listiny označené jako rámcová smlouva o finančních službách ze dne 22. 10. 2013, jejíž součástí byla smlouva o účtu č. [bankovní účet], ceníkem [právnická osoba], oznámením o úrokových sazbách s účinností od 30. 5. 2011, všeobecnými obchodními podmínkami, listiny označené jako„ podklady pre súdne konanie“ ze dne 1. 12. 2020, výpisem z účtu žalovaného za rok 2019, výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 12. 2020 včetně doručenky a předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2021 včetně doručenky. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2013 smlouvu o účtu č. [bankovní účet]. Od ledna 2019 po celý rok 2019 žalovaný hospodařil s nepovoleným debetním zůstatkem. Jelikož nedošlo ze strany žalovaného k úhradě nepovoleného debetního zůstatku, který neustále narůstal, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění a dne 1. 12. 2019 převedla dlužnou částku ve výši 2 324,72 Kč na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků na č. ú. [bankovní účet]. Ke dni převodu se dlužná částka skládala z nepovoleného přečerpání ve výši 2 324,72 Kč a dále ze zákonných úroků z prodlení ve výši 51,78 Kč. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 3. 12. 2019. Dne 30. 11. 2020 došlo uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně, společností [právnická osoba], na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným právní předchůdkyní žalobkyně dne 29. 12. 2020. Ze strany žalovaného nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno, a to ani po odeslání předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021. 5. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákonu účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObchZ“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. 6. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. V prvé řadě má soud za to, že mezi původní věřitelkou jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 10. 2013 platně uzavřena písemná smlouva o běžném účtu ve smyslu cit. ust. § 708 ObchZ, na základě níž vznikla povinnost právní předchůdkyni žalobkyně zřídit a vést žalovanému jeho běžný účet č. [bankovní účet], na němž mohl žalovaný nakládat s finančními prostředky. Tato smlouva tak měly všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 708 ObchZ. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a žalovanému zřídila a vedla běžný účet, avšak žalovaný naopak svůj závazek vyplývající ze smlouvy a z obchodních podmínek, jako její nedílné součásti, spočívající v povinnosti udržovat na platebním účtu peněžní prostředky v takové výši, aby postačovaly ke krytí platebních transakcí a ke krytí závazků vůči bance, porušil, když byl opakovaně na jeho účtu evidován nepovolený debetní zůstatek, který ke dni 1. 12. 2019 činil 2 324,72 Kč a který žalovaný i přes upomínky právní předchůdkyně neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně pak využila svého oprávnění vyplývajícího z předmětné smlouvy a prohlásila tento závazek žalovaného v celkové výši 2 324,72 Kč za splatný a převedla jej na nově založený evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet]. Následně se původní věřitelka dne 30. 11. 2020 s účinností ke dni 1. 12. 2020 písemně dohodla se žalobkyní na tom, že žalobkyni za dohodnutou úplatu postupuje mimo jiné svou pohledávku za žalovaným vzniklou jí z výše uvedené smlouvy o běžném účtu a takto platně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1 879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a pohledávka za žalovaným byla platně převedena z právní předchůdkyně na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávky bylo též řádně dle ust. § 1 882 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29. 12. 2020. S ohledem na výše uvedené právní posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na relativně nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně soudního poplatku ve výši 400 Kč činí 1 489 Kč.