11 C 210/2021 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 243,88 Kč (sestávající se z částky 3 383 Kč a 2 860,88 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 383 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení (služba nákup na fakturu až 10 000 Kč – splatnost až 45 dnů). Objednávku služby, kterou žalobkyně nabízí, lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Žalobkyně má s těmito vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Na základě Smlouvy k službě [anonymizováno] účet se pak žalobkyně zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobkyni kupní cenu zboží. Žalovaný přitom uzavřel dne 6. 4. 2018 se žalobkyní právě Smlouvu k službě [anonymizováno] účet, v rámci které byly mezi účastníky upraveny podmínky čerpání prostředků služby [anonymizováno] účet. Žalobkyně předpokládá online smlouvu, která byla žalovaným podepsána aktivací [anonymizováno] účtu. Skutečný úmysl žalovaného, který směřoval k uzavření smlouvy, pak byl ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy a předložením kopie občanského průkazu žalovaného. Aktivací [anonymizováno] účtu žalovaný odsouhlasil obsah ke službě Twisto účet, stejně jako znění Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] Žalovaný využil služeb v celkové hodnotě 8 268 Kč, přičemž se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po 14 denní lhůtě ponechá. Poplatek za prodloužení činí 1 522 Kč. Žalovaný uhradil jednotlivá vyúčtování pouze částečně ve výši 6 407 Kč. Dle Všeobecných obchodních podmínek pro zákazníky [právnická osoba] vzal žalovaný na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti bude žalovanému vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 5 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny a ve výši 10 Kč za každých odložených 100 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Žalovaný vzal (na základě Ceníku a dokumentu nazvaného [anonymizováno] účet – svou povahou všeobecných obchodních podmínek pro [anonymizováno] účet) rovněž na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení (za žalobkyní účelně vynaložené náklady), přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení dle následujících pravidel: uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování: 150 Kč, uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování: 250 Kč, uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování: 350 Kč, uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování: 450 Kč, uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování: 550 Kč, uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování: 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování, což představuje náklady na vymáhání dlužné částky skrze externí agentury ve výši 2 860,88 Kč. Celková dlužná částka tak představuje 6 243,88 Kč (sestávající se z částky 3 383 Kč a 2 860,88 Kč) s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny ode dne 16. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání nařízenému na den 5. 10. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, avšak žalobkyně svou účast podáním ze dne 29. 9. 2021 řádně omluvila z důvodu nenavyšování nákladů. Současně soudu sdělila, že dosud nezaznamenala od žalovaného žádnou platbu, a proto trvá na podané žalobě. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou ke službě [anonymizováno] účet ze dne 6. 4. 2018, ceníkem žalobkyně, všeobecnými obchodními podmínkami, měsíčním souhrnným vyúčtováním, přehledem objednávek (faktur), historií e-mailů o provedených platbách, kopií občanského průkazu žalovaného, smlouvou o poskytování služby„ [anonymizováno]“ ze dne 4. 3. 2015 a předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2021 včetně potvrzení o podání z téhož dne. Na základě žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně zaplatila za žalovaného částky za zboží, které u jiných e-shopů nakoupil žalovaný. Žalovaný využil uvedených služeb žalobkyně v celkové ceně 8 268 Kč a žalobkyně tak za žalovaného zaplatila celkem 8 268 Kč za jeho nákupy v období prosinec 2018 až prosinec 2019. Žalovaný jí z toho vrátil pouze 6 407 Kč a zbytek neuhradil i přes opakované výzvy žalobkyně. Předžalobní upomínka byla vyhotovena a žalovanému odeslána dne 3. 2. 2021 s výzvou k uhrazení dlužné částky do 13. 2. 2021. V řízení nebylo prokázáno, že by účastníci podepsali smlouvu ke službě [anonymizováno] účet ze dne 6. 4. 2018, když na této listině chybí podpis žalovaného v jakékoli podobě, byť i za použití prostředků komunikace na dálku, jak žalobkyně tvrdí v žalobě. 5. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 8. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný pouze z části. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě tzv. Smlouvu k službě [anonymizováno] účet, která podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena; podle smluvních ujednání v uvedené Smlouvě k službě [anonymizováno] účet (čl. 3) však tato nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma stranami, přičemž předložený návrh smlouvy však neobsahuje podpis žalovaného. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytování finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě. Žalobkyně plnila za žalovaného celkem částku 8 268 Kč, z čehož žalovaný uhradil částku 6 407 Kč, kdy s ohledem na výše uvedené žalovanému z ničeho neplynula povinnost hradit jakékoliv dodatečné poplatky, a částka 6 407 Kč se tak nedělila na úhradu jistiny a úhradu dlužných poplatků, nýbrž sloužila k uspokojení části dlužné částky ve výši 8 268 Kč. Pokud tak tedy žalobkyně za žalovaného uhradila částku 1 861 Kč (8 268 Kč – 6 407 Kč), činila tak bez právního důvodu, a žalovaný se na základě tohoto jednání obohatil (§ 2991 o. z.), proto je povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení dle ust. § 2993 o. z. K vrácení částky byl přitom žalovaný prokazatelně vyzván až v rámci předžalobní výzvy ze dne 3. 2. 2021, dle které měl žalovaný uhradit svůj dluh do 13. 2. 2021. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 3. 2. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 8. 2. 2021 a žalovaný tak měl ještě 5 dnů lhůtu (do 13. 2. 2021) k vrácení dlužné částky. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 1 861 Kč dne 14. 2. 2021 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 10 % ročně od 14. 2. 2021 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení [číslo] Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., n