11 C 233/2020-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 2 220 Kč (skládající se z jistiny ve výši 1 500 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 220 Kč od 20. 1. 2017 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], založenou ve [stát] [anonymizováno] [země] se sídlem [adresa], [země], registrační číslo [číslo] [číslo] [anonymizováno], DIČ: [číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 3. 12. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, které byly žalované poskytnuty bezhotovostně na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč. Poskytnutý úvěr včetně poplatku měla žalovaná splatit nejpozději dne 19. 1. 2017. Žalovaná byla o zaplacení upomenuta výzvou ze dne 22. 1. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně jako původním věřitelem a žalobkyní došlo s účinností k tomuto dni k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni dlužnou částku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 1. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 27. 1. 2021 do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z listiny označené jako smlouva o úvěru ze dne 3. 12. 2016, standardních informací o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě ze dne 3. 12. 2016, výpisu [číslo] interního systému žalobkyně, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 22. 1. 2020 včetně podacího lístku z téhož dne, učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně nepoukázala dne 3. 12. 2016 na bankovní účet č. [bankovní účet] žalované žádnou částku, když dle potvrzení o provedené platbě ze dne 3. 12. 2016, byla částka ve výši 1 500 Kč poukázána na tento účet [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno]., a to z jejího účtu pod [variabilní symbol]. Z výpisu [číslo] ze dne 3. 12. 2016 bylo zjištěno, že částka 1 500 Kč byla poukázána z účtu č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Dále vyplývá z předložených důkazů, že věřitelem měla být ve vztahu k poskytnuté částce 1 500 Kč podle listiny označené jako úvěrová smlouva (která však není podepsána) [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno]. Na této listině označené jako smlouva o úvěru datované dnem 3. 12. 2016 však chybí podpis jak [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno]. jako věřitele, tak i podpis žalované jako dlužníka. Z uvedeného je zřejmé, že skutková tvrzení o tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 1 500 Kč podle úvěrové smlouvy ze dne 3. 12. 2016, naprosto neodpovídá žalobkyní předloženým důkazům, když zjištěný skutkový stav vypovídá o úplně jiných okolnostech půjčení částky 1 500 Kč žalované. S ohledem na toto zjištění soud nemohl učinit z předložených listinných důkazů závěr o tom, že by žalobkyní označený původní věřitel, od něhož měla žalobkyně pohledávku za žalovanou nabýt, půjčil dne 3. 12. 2016 žalované částku 1 500 Kč, která měla být vrácena dne 19. 1. 2017 [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu § 2395 o. z. a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, jelikož v řízení žalobkyně neprokázala jí předloženými listinnými důkazy, že by právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující poskytl žalované jako úvěrované částku 1 500 Kč. Proto soud žalobu jako celek (tj. nejen jistinu ve výši 1 500 Kč, ale i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč, jakož i úrok z prodlení) zamítl. 7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla úspěch žalovaná, která by tak měla právo na úhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.