11 C 251/2021 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 19 333,50 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že uvedenou částku dluží žalovaný žalobkyni podle smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne 18. 2. 2015, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, tzv. kontokorent až do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč. Dodatek ze dne 20. 4. 2015 došlo k navýšení limitu na částku 15 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný zavázal platit smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního ceníku žalobkyně. Žalovaný byl oprávněn čerpat kontokorent formou výběrů hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat úvěrový rámec a byl povinen poskytnutý kontokorent v celé výši splatit nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Žalovaný požádal o úvěr a následně mu byl odeslán autorizační kód formou SMS, který po jeho zadání nahradil písemný podpis. Kreditní linka byla napočtena na základě příchozích transakcí na účet žalovaného, která počítala s příjmem žalovaného ve výši 26 255 Kč. Žalovaný v žádosti deklaroval příjem ve výši 24 000 Kč, ale neuvedl žádné výdaje. Žalobkyně proto stanovila jeho výdaje na částku 10 120 Kč, dále měl žalovaný u žalobkyně další úvěry, kdy celkové orientační splátky včetně této smlouvy činily 9 912 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že příjem byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek. Žalovaný své povinnost vyplývající ze smlouvy nedodržel, když mu vznikl na účtu nepovolený debetní zůstatek a porušil tím smlouvu. Jelikož žalovaný nepovolený debetní zůstatek neuhradil ani po výzvě žalobkyně ze dne 1. 8.2020, využila žalobkyně svého práva a vypověděla týmž dopisem smlouvu o sporožirovém účtu a dlužnou pohledávku převedla na evidenční účet pro splácení pohledávek č. [bankovní účet]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 12. 8. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 30. 8. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky. 4. K ústnímu jednání nařízenému na 27. 10. 2021 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, přičemž žalobkyně se řádně omluvila dopisem ze dne 27. 9. 2021. 5. Ve věci bylo možnost rozhodnout jen na základě žalobkyni předložených listinných důkazů, a to listiny označené jako rámcová smlouva o finančních službách ze dne 18. 2. 2015, smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 20. 4. 2015, potvrzení o poskytnutí finančních prostředků, sazebník poplatků, doručenka autorizačního kódu, upomínka k úhradě, výzva ze dne 15. 2. 2020, 19. 4. 2020, 20. 5. 2020, poslední výzva před podáním žaloby a výpověď smlouvy o účtu a souvisejících dohod ze dne 3. 8. 2020, ceník poplatků, výpis ze sporožirového účtu [číslo] předžalobní výzva ze dne 25. 3. 2021 včetně dokladu o doručení z téhož dne. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaný v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdil tím, že na výzvu k vyjádření nereagoval a k jednání soudu se nedostavil. 6. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze jí proto vyhovět. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 2. 2015 platně uzavřena písemná smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr na sporožirovém účtu (tzv. kontokorent) až do sjednaného limitu ve výši 10 000 Kč, resp. ve znění dodatku ze dne 20. 4. 2015 ve znění navýšeného limitu ve výši 15 000 Kč (dle ust. § [číslo] a § [číslo] o. z). V rozporu se smluvním ujednáním žalovaný porušil své povinnosti a vznikl mu na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla žalobkyně oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně (žalobkyně dle žaloby požaduje pouze úrok ve výši 8,25 % ročně) i zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Žalovaný byl povinen nepovolený debetní zůstatek okamžitě uhradit na základě výzvy žalobkyně do 1. 8. 2020 (splatnost), což neučinil a dostal se tak následujícího dne do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení má oporu v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené právní posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na relativně nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právní zástupkyní žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně soudního poplatku ve výši 800 Kč činí 2 252 Kč.