11 C 281/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 2 126,21 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že uvedenou částku dluží žalovaný žalobkyni podle smlouvy o účtu [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], žalovanému dne 1. 3. 2016 zřídila sporožirový účet a dne 18. 7. 2018 se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (kontokorent). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán ve výši 2 000 Kč. Debetní zůstatek byl žalovaný povinen nejen vyrovnat, ale také i hradit právní předchůdkyni žalobkyně z této částky úrok ve výši 18,90 % ročně a ceny za služby s tím spojené. Při překročení limitu kontokorentu došlo ke vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku. K vyrovnání nepovoleného debetního zůstatku nedošlo, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 4. 2020 převedla dlužnou částku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků spolu s úrokem z úvěru ve výši 31,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 2,62 Kč O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne 1. 4. 2020. Dne 28. 1. 2021 došlo uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně, společností [právnická osoba], na žalobkyni s účinností od 1. 2. 2021. K tomuto dni činila výše postoupené pohledávky částku 2 661,97 Kč (jistina 2 126,21 Kč, úrok z úvěru 352,50 Kč, úrok z prodlení 183,26 Kč). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 19. 2. 2021. Ze strany žalovaného nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno, a to ani po odeslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 25. 8. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 10. 9. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Ve věci bylo možnost rozhodnout jen na základě žalobkyni předložených listinných důkazů, a to listinami označenými jako rámcová smlouva o finančních službách ze dne 1. 3. 2016, jejíž součástí byla smlouva o účtu č. [bankovní účet], smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 18. 7. 2018, oznámením o úrokových sazbách s účinností od 2. 7. 2018, ceníkem pro soukromou klientelu, ceníkem pro bankovní obchody, všeobecnými obchodními podmínkami, listinami označenými jako„ podklady pre súdne konanie“ ze dne 1. 2. 2021, výpisem z účtu žalovaného za období od ledna 2019 do července 2020, výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 4. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně doručenky a předžalobní upomínkou ze dne 4. 3. 2021 včetně doručenky. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 3. 2016 smlouvu o účtu č. [bankovní účet] a dne 18. 7. 2018 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu tzv. kontokorent s limitem ve výši 2 000 Kč. Od ledna 2019 do března 2020 žalovaný hospodařil s nepovoleným debetním zůstatkem. Jelikož nedošlo ze strany žalovaného k úhradě nepovoleného debetního zůstatku, který neustále narůstal, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého oprávnění a dne 1. 4. 2020 převedla dlužnou částku ve výši 2 126,21 Kč na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků na č. ú. [bankovní účet]. Ke dni 1. 2. 2021 se dlužná částka skládala z nepovoleného přečerpání ve výši 2 126,21 Kč a dále ze zákonných úroků z prodlení ve výši 183,26 Kč a smluvních úroků ve výši 352,50 Kč. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 3. 4. 2020. Dne 28. 1. 2021 došlo uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně, společností [právnická osoba], na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 2. 2021. Ze strany žalovaného nebylo na dlužnou částku ničeho uhrazeno, a to ani po odeslání předžalobní upomínky ze dne 4. 3. 2021. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. V prvé řadě má soud za to, že mezi původní věřitelkou jako právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 1. 3. 2016 platně uzavřena písemná smlouva o účtu a dne 18. 7. 2018 uzavřena smlouva o úvěru ke sporožirovému účtu ve smyslu cit. ust. § 2395 o. z., na základě níž vznikla povinnost právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky do limitu 2 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru (kontokorentu) tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a žalovanému zřídila a vedla běžný účet s kontokorentním limitem ve výši 2 000 Kč, avšak žalovaný naopak svůj závazek vyplývající ze smlouvy a z obchodních podmínek, jako její nedílné součásti, spočívající v povinnosti udržovat na platebním účtu peněžní prostředky v takové výši, aby postačovaly ke krytí platebních transakcí a ke krytí závazků vůči právní předchůdkyni žalobkyně, porušil, když byl na jeho účtu evidován nepovolený debetní zůstatek, který ke dni 1. 4. 2020 činil 2 126,21 Kč a který žalovaný i přes upomínky právní předchůdkyně neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně pak využila svého oprávnění vyplývajícího z předmětné smlouvy a prohlásila tento závazek žalovaného v celkové výši 2 126,21 Kč za splatný a převedla jej na nově založený evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet]. Následně se původní věřitelka dne 28. 1. 2021 s účinností ke dni 1. 2. 2021 písemně dohodla se žalobkyní na tom, že žalobkyni za dohodnutou úplatu postupuje mimo jiné svou pohledávku za žalovaným vzniklou jí z výše uvedené smlouvy o úvěru na sporožirovém účtu a takto platně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a násl. o. z. a pohledávka za žalovaným byla platně převedena z právní předchůdkyně na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávky bylo též řádně dle ust. § 1882 o. z. oznámeno žalovanému dopisem ze dne 19. 2. 2021. S ohledem na výše uvedené právní posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na relativně nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány. 9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně soudního poplatku ve výši 400 Kč činí 1 489 Kč.