11 C 51/2021-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 474,18 Kč představující dluh žalovaného ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené 5. 1. 2017 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal zaplatit jí ve smlouvě, resp. v ceníku, sjednanou cenu za poskytnuté služby. V rámci smlouvy byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně STB * [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] * ([číslo]) a [anonymizováno] * [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] * ([anonymizováno]) (dále jen„ Zařízení“). Převzetí zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne 6. 1. 2017. Žalovaný však řádně a včas nehradil sjednanou cenu za pronajaté zařízení, konkrétně 140 Kč za měsíc, kterou mu právní předchůdkyně žalobkyně účtovala daňovými doklady, a to daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 10. 2017, ze kterého je požadována cena 140 Kč; daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 11. 2017, ze kterého je požadována cena 140 Kč; daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 12. 2017, ze kterého je požadována cena 140 Kč a daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 1. 2018, ze kterého je požadována v návaznosti na dobropisování daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 20. 1. 2018 jen ponížená cena, tj. částka 54,18 Kč. Jelikož žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 7. 2. 2018. Žalovanému poskytla náhradní lhůtu ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byl žalovaný upozorněn na povinnost vrátit zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení zařízení si v rámci smlouvy sjednala právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zařízení právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit právní předchůdkyní žalobkyně smluvní pokutu dle ceníku ve výši 4 000 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 27. 3. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně včetně pohledávky za žalovaným, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku nezaplatil, zařízení nevrátil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 8. 2. 2021 vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se vyjádřili, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 10. 2. 2021 do datové schránky její právní zástupkyně a žalovanému dne 25. 2. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně svůj souhlas, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, vyjádřila v podání ze dne 11. 2. 2021. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyni, a to smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 5. 1. 2017, zakázkovým listem ze dne 6. 1. 2017, ceníkem služeb právní předchůdkyně žalobkyně, všeobecnými podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 10. 2017, daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 11. 2017, daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 12. 2017, daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 5. 1. 2018, daňovým dokladem [číslo] s datem splatnosti dne 20. 1. 2018, výpisem z klientského účtu [číslo] ze dne 9. 4. 2019, odstoupením od smlouvy ze dne 7. 2. 2018, výzvou k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne 21. 3. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2019 včetně seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2020 včetně výpisu České pošty o sledování zásilek. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaný v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdil tím, že na výzvu k vyjádření nereagoval. 5. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný a lze mu vyhovět. Účastníci řízení uzavřeli písemně dne 5. 1. 2017 nepojmenovanou (tzv. inominátní) smlouvou ve smyslu § 1746 a násl. o. z., jejíž součástí bylo i ujednání stran o pronájmu zařízení se sjednaným měsíčním nájemným ve výši 70 Kč za každé zařízení. Žalobkyně služby žalovanému vyúčtovala, žalovaný byl povinen služby zaplatit ve lhůtách splatnosti, uvedených v jednotlivých vyúčtováních. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, když netvrdil ani neprokázal, že řádně a včas platil. Žalovanému vznikl dluh na pronájmu za zařízení ve výši 474,18 Kč. Po odstoupení od smlouvy měl žalovaný podle smluvního ujednání vrátit obě pronajatá zařízení výše specifikované ve lhůtě do 14 dnů, tuto povinnost nesplnil, proto je povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu podle § 2048 a násl. o. z. ve výši 4 000 Kč (2 000 Kč za každé nevrácené zařízení), k jejíž zaplacení žalobkyně žalovaného písemně vyzvala. Z výše uvedených důvodů soud zavázal žalovaného k úhradě celkové dlužné částce ve výši 4 474,18 Kč včetně požadovaného příslušenství specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku mající oporu v ust. § 1970 o. z. spolu ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na relativně nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně soudního poplatku ve výši 400 Kč činí 1 489 Kč.