12 C 362/2020-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byla žaloba o zaplacení částky 9 475 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 od 28. 11. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 295,06 Kč podle smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným. Žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum] žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu písemně nevyjádřil. 3. Žalobkyně v žalobě navrhla, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby do 5 dnů od doručení usnesení se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byl poučen o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne [datum]. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Za tohoto stavu a s oporou o ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nebylo třeba nařizovat jednání. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní, a to zejména rámcovou smlouvou [číslo] ze dne [datum], smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně obchodních podmínek smlouvy o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu a těmito důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] upravující uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru a dále dne [datum] jednotlivou smlouvu o úvěru [číslo] na úvěr ve výši [částka], který byl splatný dne [datum]. Žalovaný se zavázal pro případ prodlení s úhradou smluvního závazku zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené výše závazku za každý den prodlení. Žalovaný ve lhůtě splatnosti částku 8 000 Kč neuhradil a podle žalobkyně mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 27. 8. 2017 do 27. 2. 2018 ve výši 1 475 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný úhradu dluhu neprovedl a na předžalobní výzvu ze dne [datum], k poštovní přepravě předané dne [datum], nereagoval. Za tohoto stavu žalobkyně mimo částky 9 475 Kč se domáhá po žalovaném také kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 27. 8. 2017 do 31. 8. 2019 ve výši 1 295,06 Kč a od 28. 11. 2019 ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 8 000 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutné vykládat tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru musí náležitě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady dlužníkem uváděných informací o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně takto nepostupovala. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, natož aby navrhla důkazy k jeho prokázání. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako poskytovatel úvěru tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a z toho důvodu je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona neplatná. V souvislosti s tím soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. 9. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru došlo proplacením částky ve výši 8 000 Kč k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného a podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, jsou žalobkyně, které pohledávka za žalovaným byla postoupena její právní předchůdkyní a žalovaný povinni se vypořádat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalovaný zatím na tuto částku nic nevrátil, a proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč. Současně rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z této částky od 19. 7. 2020 do zaplacení, neboť žalovaný byl vyzván k plnění dopisem ze dne [datum] ve lhůtě do [datum], [datum] žalovaný mohl plnit a jelikož neplnil, je v prodlení od [datum]. Úroky z prodlení mají oporu v § 1968, § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je upravena v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byl přiznán úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně uvedený v žalobě, neboť soud sám nemůže požadovanou výši úroků z prodlení překročit. Žalobní požadavek o zaplacení úroků z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 28. 11. 2019 do 18. 7. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 295,06 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 475 Kč byl jak nedůvodný zamítnut. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 68,86 %, neboť žalobkyně měla úspěch ve věci v rozsahu 84,43 % a neúspěch v rozsahu 15,57 % Náklady řízení činí 1 489 Kč a sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (za převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 cit. vyhl. a DPH 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč 68,86 % z částky 1 489 Kč činí 1 025 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení. 11. Lhůta k plnění činí tři dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).