142 C 4/2021-64 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 019,68 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaná nebyla v období od 1. 2. 2012 do 30. 3. 2013 a od 18. 6. 2013 do 28. 6. 2014 pojištěna na území České republiky a nebyla pojištěncem [označení žalobkyně] [anonymizováno] [země], přesto v uvedeném období čerpala na území ČR zdravotní služby, které žalobkyně uhradila, a to v celkové výši 15 219,68 Kč. Dle článku čl. 11 bodu 3 a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, má být osoba pojištěna v zemi výkonu zaměstnání, proto měla být žalovaná ve výše uvedeném období pojištěna v [označení státu]. V souladu s čl. 76 bodu 4, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a čl. 3 bodu 2 prováděcího nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 byla žalovaná povinna co nejdříve informovat žalobkyni o skutečnostech významných z hlediska příslušnosti ke zdravotní pojišťovně, toto však žalovaná učinila teprve v listopadu 2014, kdy oznámila ve výše uvedeném období zaměstnání v [oznčení státu], které s výjimkou jednoho měsíce doložila výplatními lístky (na výplatním lístku za 6/ 2014 je však uvedeno datum vzniku –„ data assunzione“ a ukončení –„ data cessazione“ pracovního poměru, které zahrnuje celé období včetně měsíce 12/ 2013, z něhož chybí výplatní lístek), a následně jí byl změněn průběh pojištění. Žalobkyně tak za žalovanou hradila čerpané zdravotní služby, přestože nebyla jejím pojištěncem, neboť jí žalovaná neoznámila podstatné skutečnosti ohledně svého zaměstnání v [označení státu]. Dne 12. 3. 2015 uhradila žalovaná žalobkyni částku 200 Kč, následně pak dne 22. 5. 2015 podepsala uznání dluhu, v němž uznala nárok žalobkyně v celkové částce 15 019,68 Kč co do důvodu i výše a zavázala se jej zaplatit. Dne 26. 5. 2015 pak byla mezi žalobkyní a žalovanou podepsána dohoda o splátkách, podle níž měla žalovaná hradit dluh v měsíčních splátkách počínaje měsícem květen 2015, to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení. Žalovaná však uhradila pouze částku 4 000 Kč, poslední splátku uhradila dne 10. 2. 2016, na dlužnou pohledávku tedy zbývá uhradit právě částku 11 019,68 Kč. Tuto částku žalovaná neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně dne 15. 10. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud usnesením ze dne 25. 6. 2021 vyzval obě procesní strany, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 1. 7. 2021 a žalované dne 19. 7. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, žalobkyně s tímto postupem soudu v podání ze dne 2. 7. 2021 výslovně souhlasila, žalovaná se však k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že i ona s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedených listinných důkazů soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Přehledem úhrad zdravotní péče za žalovanou, výplatními lístky žalované za období leden 2012 až březen 2013 a červen 2013 až červen 2014, listinou označenou jako uznání dluhu ze dne 22. 5. 2015 a dohodou o splátkách ze dne 26. 5. 2015, bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně v období od 2/ 2012 do 6/ 2014 uhradila za žalovanou zdravotnickou péči poskytnutou na území ČR v celkové výši 15 219,68 Kč, přestože žalovaná v té době nebyla pojištěncem žalobkyně, neboť jí neoznámila podstatné skutečnosti ohledně svého zaměstnání v [označení státu]; dne 12. 3. 2015 uhradila žalovaná žalobkyni částku 200 Kč, následně pak dne 22. 5. 2015 podepsala uznání dluhu, v němž uznala nárok žalobkyně v celkové částce 15 019,68 Kč co do důvodu i výše a zavázala se jej zaplatit, přičemž podle dohody ze dne 26. 5. 2015 tak měla učinit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem květen 2015, to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení. Z přehledu uhrazených částek ze dne 23. 10. 2020 pak vyplývá, že žalovaná na takto uznaný dluh uhradila pouze dne 10. 2. 2016 částku 4 000 Kč, poslední splátku uhradila dne 10. 2. 2016. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 15. 10. 2020 a kopií doručenky ze dne 20. 10. 2020 je pak konečně prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě předmětného dluhu s upozorněním, že v opačném případě se bude žalobkyně domáhat svého nároku soudní cestou. 5. Všechny takto provedené a výše popsané důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani žádný z účastníků, respektive zejména žalovaná nevznesla v řízení žádné námitky, soud následně všechny tyto důkazy ohledně výše rozvedených a z důkazů zjištěných skutečností vyhodnotil jako věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž tak potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou označenou jako Uznání dluhu ze dne 22. 5. 2015 žalovaná, jako dlužník pohledávky žalobkyně ve výši 15 019,68 Kč, která vznikla za neoprávněně čerpanou zdravotní péči žalované v České republice v období od 1. 2. 2012 do 30. 3. 2013 a od 18. 6. 2013 do 28. 6. 2014, tento svůj dluh uznala co do důvodu a výše a současně se dne 26. 5. 2015 zavázala jej zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje květnem 2015 a konče srpnem 2016 pod ztrátou výhody splátek; žalovaná však tento svůj závazek nesplnila, když na splátkách uhradila toliko částku 4 000 Kč. 7. Podle § 3028 odst. 1, odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze jí proto vyhovět. Byť k poskytnutí zdravotní péče a tudíž škodě na straně žalované došlo částečně ještě za účinnosti starého občanského zákoníku a podle přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 pro určení vzniklých práv a povinností je rozhodující právní úprava, v době které došlo k uzavření předmětné smlouvy a tato bude rozhodující i pro změnu či zánik závazku a použije se i pro úpravu postoupení pohledávky, pro splnění dluhu, započtení dluhu, uznání dluhu nebo narovnání, když závazek si nese svůj právní řád až do okamžiku zániku, strany však mají možnost podřídit poměr, který by se jinak řídil dosavadními předpisy, novému občanskému zákoníku. Účinností dohody o podřízení režimu občanského zákoníku dochází k obdobným účinkům jako při nepravé retroaktivitě. Jak přitom vyplývá z obsahu Dohody o splátkách ze dne 26. 5. 2015, právě v tomto případě si strany sjednaly, byť nevýslovně, avšak vyplývá to z obsahu předmětné dohody, v němž je použit odkaz na nový občanský zákoník, že jejich vztah založený uznáním závazku žalovanou bude podřízen nové právní úpravě. Pokud tedy žalovaná písemně co do důvodu i výše uznala svůj dluh, čímž došlo ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 k založení vyvratitelné právní domněnky trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovanou, která by musela v řízení prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Vzhledem k tomu, že žalovaná v tomto řízení ani netvrdila, tím méně prokázala, že by dluh neexistoval, vyšel soud z toho, že platí skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka založená utvrzením dluhu, pročež žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal k zaplacení žalované částky ve výši 11 019,68 Kč spolu se shora uvedeným příslušenstvím tak, jak toto bylo specifikováno ve výroku I. rozsudku shora. Žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení plně odpovídá ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/ 2013 Sb., podle kterýchžto ustanovení zákonná výše úroků z prodlení odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou n