16 C 235/2021-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. coby náhrady nákladů zdravotních služeb, které smluvní zdravotnické zařízení poskytlo [jméno] [příjmení], [datum narození], kvůli jejímu fyzickému napadení ze strany žalovaného, který byl z tohoto důvodu uznán vinným přestupkem na základě rozhodnutí [stát. instituce] [část obce]. 2. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb. (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 8 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena. 3. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Příkazem ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka], frýdeckomístecký magistrát uznal žalovaného vinným přestupkem proti občanskému soužití, kterého se dne 3. 2. 2019 dopustil fyzickým napadením [jméno] [příjmení], a uložil mu za to pokutu 1 500 Kč. Dne 3. 2. 2019 byla poškozená právě z tohoto důvodu ošetřena ve [anonymizováno] nemocnici, která potom žalobkyni vystavila vyúčtování poskytnutých zdravotních služeb sestávající z částek 281,94 Kč za cílené ortopedické vyšetření, 206 Kč za výkon ústavní pohotovostní služby, 473,75 Kč za RTG vyšetření, 501,12 Kč za přednemocniční neodkladnou péči, 343,41 Kč za jízdu vozidly. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení do 15 dnů ode dne doručení výzvy, která byla uložena na poště dne 12. 3. 2020. 4. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako právní povinnost žalovaného nahradit žalobkyni náklady zdravotních služeb, které uhradila svému smluvnímu zdravotnickému zařízení, které v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného muselo ošetřit třetí osobu, přičemž vynaložilo náklady výše specifikované (§ 55 odst. 1 první věta zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění zákonů č. 231/2017 Sb. a [číslo] Sb.). Podle tohoto ustanovení má totiž„ příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.“ Zákon nezakotvuje splatnost této pohledávky. Proto platí § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.,“ podle nějž,„ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Výzva k zaplacení se dostala do dispoziční sféry žalovaného dne 12. 3. 2020 a lhůta 15 dnů, kterou soud považuje za odpovídající zákonné lhůtě bez zbytečného odkladu, uplynula ještě v březnu 2020. Soud tedy žalobkyni přiznal též úrok z prodlení, v němž se žalovaný ocitl ode dne následujícího den splatnosti, nejpozději dnem 15. 4. 2020 (§ 1970 první věta o. z.). A to ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 10 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal celou žalovanou částku. 5. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142a odst. 1, 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve pojení s § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění, protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za předžalobní výzvu a za žalobu, celkem tedy ve výši 600 Kč. Soud nepřiznal náhradu za převzetí věci, jak požadovala žalobkyně, protože případ zpracovala Mgr. [jméno] [příjmení], která je zaměstnankyní žalobkyně, nikoli žádný zástupce. Soud nepřiznal náhradu soudního poplatku, protože ji žalobkyně nepožadovala, což soud vyhodnotil jako částečné vzdání se práva na náhradu nákladů řízení (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). 6. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.