16 C 258/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky specifikované výrokem I. jako nezaplacené a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč na základě skutečnosti, že měl žalovaný dne 14. 5. 2020 cestovat autobusem [číslo] provozovaným žalobkyní, aniž by se při přepravní kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb. (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 7 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu byla doručena. Soud založil rozsudek především na tomto skutkovém stavu. Žalovaný cestoval dne 14. 5. 2020 autobusem [číslo] provozovaným žalobkyní, aniž by se při kontrole revizorovi prokázal platnými jízdními doklady. Přirážka k jízdnému činila 1 500 Kč. Žalobkyně žalovanému dne 3. 12. 2020 odeslala předžalobní výzvu, v níž jej vyzvala k zaplacení přirážky do 41 dnů de dne přepravní kontroly. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají svému adresátovi uvnitř ČR doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o přepravě osoby podle § § 2 550 a 2578 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) a c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů as §§ 7 odst. 6, 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. v prvním účinném znění (dále„ s. p. p.“). Smluvní přepravní podmínky a tarif žalobkyně jsou s těmito předpisy v souladu. Žalovaný v okamžiku nástupu do autobusu s žalobkyní konkludentně uzavřel smlouvu o své přepravě, avšak nesplnil svou základní smluvní povinnost zaplatit jízdné (§ 2550 o. z.). Následkem porušení této povinnosti byl vznik povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu v podobě přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (§ § 2048, 2052 a 2578 o. z. ve spojení s § 37 odst. 5 druhou větou písm. b), odst. 6 z. d. a s čl. 8 odst. 4. smluvních přepravních podmínek žalobkyně). Podle čl. 4 odst. 12) přepravních podmínek byl povinen zaplatit do 40 dnů po přepravní kontrole revizorovi (viz též § 37 odst. 5 druhá věta písm. b) z. d. ve spojení s § 7 odst. 6 s. p. p.). Žalovaný nezaplatil. To znamená, že ode dne 24. 6. 2020 byl v prodlení s plněním částky 1 500 Kč a žalobkyni od téhož okamžiku vznikl právní nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky až do okamžiku zaplacení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 151 odst. 3, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínku a byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za předžalobní výzvu a žalobu (§ 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. v prvním účinném znění). Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.