16 C 299/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. coby žalovaným uznaných dluhů na regulačních poplatcích za ošetření na traumatologické ambulanci, provozované žalobkyní, dne 18. 3. 2011, za ošetření na interní příjmové ambulanci - pohotovost, provozované žalobkyní, dne 11. 1. 2012, za ošetření na traumatologické ambulanci - pohotovost, provozované žalobkyní, dne 15. 8. 2014, za ošetření na traumatologické ambulanci - pohotovost, provozované žalobkyní, dne 15. 4. 2018 a za ošetření na traumatologické ambulanci - pohotovost, provozované žalobkyní, dne 10. 3. 2020. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb. (dále„ o. s. ř.“). Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovaného, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřil s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný nereagoval, přestože mu výzva byla účinně doručena. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém stavu. Žalovaný dne 18. 3. 2011, 11. 1. 2012, 15. 8. 2014, 15. 4. 2018 a 10. 3. 2020 písemně a co do důvodu i výše uznal dluhy vůči žalobkyni na regulačních poplatcích v celkové výši 390 Kč z důvodu svého ošetření u žalobkyně ve výše uvedených dnech a dluhy se zavázal splnit vždy do 8 dnů od jejich uznání. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako právní povinnost žalovaného splnit žalobkyni uznané dluhy (§ 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ obč. zák.,“ § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalovaný totiž písemně a co do důvodu i výše dluhy uznal. Právním následkem uznání byl vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhů v okamžiku uznání (tamtéž). To znamená, že pokud by žalovaný chtěl existenci dluhů popřít, musel by jejich neexistenci tvrdit a prokázat. To se nestalo. Žalovaný se zavázal splnit své dluhy vždy do 8 dnů od uznání, což znamená, že se v 0:00 osmého dne staly splatnými a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení. S výjimkou případu, kdy poslední den lhůty připadl na sobotu či neděli, poněvadž pak byl posledním dnem lhůty a dnem splatnosti nejblíže následující pracovní den a v prodlení se žalovaný ocitl teprve příští den (§ 122 odst. 3 první věta obč. zák., § 607 o. z.). Taktomu bylo v případě uznání ze dnů 18. 3. 2011 a 15. 8. 2014, kdy byly posledními dny latebních lhůt 28. 3. 2011 a 25. 8. 2014, takže se žalovaný dostal do prodlení teprve následujícího dne. Proto soud výrokem II. žalobu v odpovídající části zamítl. Soud žalobkyni výrokem I. přiznal též úrok z prodlení, v němž žalovaný byl počínaje dny specifikovanými výrokem I., a sice v zákonné výši, kterou žalobkyně správně vyčíslila (§ 517 odst. 1 první věta, odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, resp. 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost převážné části žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přiznal celou zbylou žalovanou částku. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem odeslala předžalobní upomínku a protože byla ve sporu neúspěšná jen v poměrně nepatrné části. Náklady sestávají ze soudního poplatku 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodu 1., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokátka žalobkyně opakovaně podává stejně formulované žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, výší a splatností pohledávky. Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 189 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 1 489 Kč. Žalovaný má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 200 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 200 Kč; 100 Kč; 189 Kč Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a III. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.