16 C 400/2021-62 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částek specifikovaných výrokem I. jakožto nesplaceného úvěru z kreditní karty s úvěrovým limitem do 10 000 Kč a s příslušenstvím na základě smlouvy účastníků ze dne 13. 2. 2019. 2. Soud založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Dne 13. 2. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala žalované poskytnout neúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání a splácení do limitu 10 000 Kč, vést pro ni kartový účet č. [bankovní účet]. Úvěr měl být úročen pevnou částkou závislou na výši vyčerpaného a nesplaceného úvěru ke dni splatnosti, přičemž se roční úroková sazba měla pohybovat mezi 12 – 24 % a v případě zesplatnění úvěru měla činit nejméně 12 %. Pro případ prodlení žalované účastníci sjednali její povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši a právo žalobkyně prohlásit úvěr za splatný ke dni doručení písemné platební upomínky, nebo k pozdějšímu dni v ní uvedenému. Žalovaná úvěr průběžně čerpala, leč řádně nesplácela, pročež ji žalobkyně nejednou upomenula ke splnění dluhu ve lhůtě, celkově přesahující 30 dnů. Nakonec ji v upomínce ze dne 6. 9. 2020, doporučeně odeslané dne 9. 9. 2020, vyzvala k úhradě dlužné splátky do 10. 10. 2020 s tím, že v případě nesplnění dluhu bude požadovat okamžité uspokojení celé pohledávky, což dopisem uloženým pro žalovanou na poště dne 14. 10. 2020 učinila s účinky ke dni 11. 10. 2020. Žalovaná na jistině úvěru dlužila částku 12 473,19 Kč a na úroku 645,32 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jednak analýzou dřívějších žalované poskytnutých finančních produktů, druhak výpisem z jejího osobního účtu. Z těchto podkladů vyplynulo, že žalované bude schopna úvěr splatit. 3. Soud právně kvalifikoval vztah mezi účastníky jako závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v právní formě úvěru (§ 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. s. ú.“ ve spojení s § 2395n zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Žalobkyně totiž při uzavření smlouvy zjevně vystupovala jako podnikatelka (§ 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú.), což naopak neplatilo o žalované (§ 419 o. z.). Splnila svou povinnost přenechat žalované k dočasnému užívání určitou částku, kterou jí žalovaná měla postupně vracet s úrokem (§ 2395 o. z.). Žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z. s. ú. K vyrovnání dluhu jí poskytla lhůtu přesahující 30 dnů (§ 124 druhá věta z. s. ú.). Úvěr byl zesplatněn ke dni 11. 10. 2020. To znamená, že nejpozději od 12. 10. 2020 byla žalovaná v prodlení s úhradou všech nesplacených částek, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalované pohledávky. Vzhledem k pasivitě žalované proto soud vyšel z právní domněnky jejího trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonů č. 588/2020 Sb., 38/2021 Sb. a [číslo] Sb., dále„ o. s. ř.“). Proto soud výrokem I. přiznal žalobkyni celou žalovanou částku sestávající z jistiny, úroku z prodlení v zákonné výši a z úroku, který žalobkyně požadovala od 12. 10. 2020 v nižší než smluvené výši, přičemž soud byl jejím návrhem vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). 4. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142 odst. 1 a 142a odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a protože zaslala žalované v časovém limitu zákonem předvídaném předžalobní upomínku. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze dvou úkonů v podobě žaloby a předžalobní upomínky (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a). 2 odst. 1 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Soud tudíž náhradu určil sníženou sazbou, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto skutkově i právně jednoduchých věcech žalobkyně opakovaně podává podobně formulované žaloby, takže mají jednotlivé její úkony spíše charakter administrativních úkonů, než individualizovaného procesního úkony. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm uvedená tvrzení a důkazy měla správně obsahovat již žaloba, pročež tyto náklady nejsou účelné (§ 79 odst. 2 o. s. ř.). Celková náhrada tak činí 600 Kč. 5. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám.