18 C 145/2021-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství. U jednání účastníci shodně potvrdili, že se oba chtějí rozvést. Soud proto postupoval stejně jako by bylo řízení zahájeno návrhem společným podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen,,z. ř. s.“). 2. Po provedeném dokazování, ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků řízení, soud učinil v řízení závěr o skutkovém stavu, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce], u manžela se jedná o manželství druhé, u manželky první. Z manželství pocházejí dvě již zletilé děti. Manželé spolu nežijí, nevedou společnou domácnost, intimně se nestýkají a nehospodaří od března 2015. Příčinu rozvratu manželství oba manželé spatřují v odlišném názoru na společný život. Manželé vylučují obnovení manželského soužití. 3. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 755 odst. 1 a ust. § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, a dospěl k závěru, že společnému návrhu manželů lze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků řízení v současné době neplní žádnou ze svých funkcí, když manželé společně nežijí a nehospodaří, manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, obnovení manželského soužití v daném případě očekávat nelze. Příčinu rozvratu manželství soud v návaznosti na nesporná tvrzení manželů shledal v odlišném názoru na společný život. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 23 z. ř. s., a také skutečností, že oba manželé se náhrady nákladů řízení vzdali.