42 C 145/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů řízení s odůvodněním, že tuto částku žalovaný dluží žalobkyni na základě účastnické smlouvy [číslo] o poskytování služeb elektronických komunikací, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným dne 8. 4. 2014, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a zprostředkovávat za splnění smluvních podmínek přístup ke službám třetích stran a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Uzavřená smlouva se řídila Podmínkami služeb a zboží za zvýhodněnou cenu, Všeobecnými podmínkami pro poskytování služeb elektronických komunikací a Ceníkem, případně podmínkami jednotlivých služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně dále v rámci dohody zapůjčila žalovanému přijímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, a to [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]), vzhledem však k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že nehradil řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací, právní předchůdkyně žalobkyně jednostranně ukončila v důsledku tohoto porušení povinností ze strany žalovaného smluvní vztah odstoupením od smlouvy ze dne 8. 7. 2015. Dle čl. 7 obchodních podmínek měla právní předchůdkyně žalobkyně, jestliže uživatel nevrátí poskytnuté přijímací zařízení nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy, právo účtovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 2000 Kč dle Ceníku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2020, avšak do dnešního dne nebyla dlužná částka uhrazena. Přitom právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], která již zanikla v důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba], s žalobkyní uzavřela dne 31. 1. 2019 smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud usnesením ze dne 19. 4. 2021 vyzval obě procesní strany, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že obě byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni řádně doručeno dne 3. 5. 2021, žalovanému pak dne 17. 5. 2021 náhradním způsobem - formou uložení u pošty, žalovaný se však k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že i on s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas v podání ze dne 4. 5. 2021. 4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se písemně dohodli na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně bude žalovanému poskytovat služby elektronických komunikací v jí provozované síti v podobě služeb dohodnutých ve smlouvě [číslo] uzavřené dne 8. 4. 2014, resp. ve všeobecných obchodních podmínkách, a poskytne žalovanému k pronájmu ve smlouvě specifikované zařízení [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]), a žalovaný se zavázal tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb. Ve smlouvě si strany ujednaly, že jestliže žalovaný nevrátí poskytnuté přijímací zařízení včas a v pořádku ve smyslu 7.4 a 7.6 obchodních podmínek, je povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 2000 Kč, jak tato vyplývá z Ceníku služeb. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv porušil, když přestal hradit sjednané platby, pročež právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 25. 8. 2015 odstoupila od předmětné smlouvy a současně vyzvala žalovaného k vrácení pronajatého zařízení při současném upozornění, že v opačném případě bude právní předchůdkyně nárokovat sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Přitom právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobknyi smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019 a toto postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. 5. Podle ust. § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Soud má nejprve za to, že dána jeho pravomoc ve věci jednat, když předmětem řízení není úhrada služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, jak rovněž opakovaně uzavřel ve svých rozhodnutích i zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. např. Konf 40/2012 ze dne 29.11.2012, Konf 99/2009-7 ze dne 31.05.2010). 9. Soud je toho názoru, že mezi stranami sporu, resp. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, byla platně v písemné podobě uzavřena smlouva podléhající právním režimem nepojmenované smlouvě ve smyslu cit ust. § 1746 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla jednak žalobkyni povinnost poskytovat žalovanému po dohodnutou dobu dohodnuté služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb. Žalovaný své povinnosti porušil, když nehradil provedená vyúčtování za pronájem zařízení řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, pročež jí tak vzniklo v souladu se smlouvou právo odstoupit od předmětné smlouvy a protože žalovaný i přes výzvu k vrácení původně pronajatého zařízení v důsledku zániku smlouvy toto zařízení ve stanovené lhůtě nevrátil, vznikl žalobkyni i nárok na úhradu smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě přitom soud posoudil i ve smyslu ust. §§ 1813 a 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť smluvní vztah mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvu (právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel) uzavřenou adhezním způsobem, pročež se na smlouvu a závazky z ní vzniklé dle ust. § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku použijí ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ust. §§ 1798-1801 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem, která chrání slabší stranu (doložka, která porušuje ust. § 1800 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, týkající se nečitelných, nesrozumitelných a zvlášť nevýhodných doložek, je neplatná relativně - viz ust. § 586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - nečitelnost či nesrozumitelnost doložky nezakládá sama o sobě rozpor s dobrými mravy, natož s veřejným pořádkem, tj. aplikovatelnost ust. § 588 o. z.). Dle ust. § 1798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit; dle odst. 2 tohoto ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Dle ust. § 1811 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pak musí podnikatel veškerá sdělení vůči spotřebiteli učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ve výše uvedených ust. §§ 1813 a 1815 o. z. je provedena směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle jejíhož čl. 3 je smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu