42 C 164/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13 000 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 22. 6. 2006 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 21 632 Kč, z toho 13 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 8 632 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 416 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 4 319 Kč, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smlouvou dnem 21. 2. 2007, tedy po uplynutí 52 týdnů od podpisu smlouvy, právo na úhradu zbytku dluhu ve výši 17 313 Kč, sestávajícího z jistiny ve výši 13 000 Kč a neuhrazené části souhrnného poplatku ve výši 4 313 Kč. Přitom na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi bankou a [právnická osoba] [anonymizováno] došlo nejprve k převedení této pohledávky se všemi právy a příslušenstvím na tuto společnost, následně s účinností ke dni 24. 8. 2018 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky k převedení této pohledávky na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému v obou případech písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 5. 5. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 1. 6. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Smlouva o půjčce [číslo] ze dne 22. 6. 2006 je v řízení prokázáno, že se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 22. 6. 2006 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 13 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době bance vrátit celkem částku 21 632 Kč, z toho 13 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 8 632 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52-ti týdenních splátek po 416 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzal. Podle prohlášení učiněného ve smlouvě byly nedílnou součástí smlouvy i Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, přičemž z těchto má soud dále za prokázáno, že v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 52-ti splátkách, činí RPSN 199,4 %. 5. Listinami označenými jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a oznámeními o postoupení pohledávky, včetně podacích archů, bylo dále v řízení prokázáno, že nejprve na základě dohody mezi bankou a [právnická osoba] [anonymizováno] došlo ke dni 1. 7. 2015 k převedení pohledávky za žalovaným se všemi právy a příslušenstvím na tuto společnost, následně s účinností ke dni 24. 8. 2018 došlo na základě dohody mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní k převedení předmětné pohledávky na žalobkyni, a to vždy za úplatu, přičemž postoupení bylo žalovanému v obou případech písemně oznámeno. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021 a podacím archem ze dne 14. 4. 2021 bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 17 313 Kč s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo] to nejpozději do 21. 4. 2021. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalovanému na adresu dle smlouvy. 7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 8. Na základě provedeného řízení a dokazování pak soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou Smlouva o půjčce [číslo] ze dne 22. 2. 2006 se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 22. 2. 2006 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 13 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době bance vrátit celkem částku 21 632 Kč, z toho 13 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 8 632 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52-ti týdenních splátek po 416 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzal. V rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když uhradil částku 4 319 Kč. 9. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 10. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 11. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 22. 2. 2006 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 21 632 Kč, z toho 13 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 8 632 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52-ti týdenních splátek po 416 Kč. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], přitom následně uzavřela se [právnická osoba] [anonymizováno] a tato společnost pak s žalobkyní vždy platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným, pročež tak na základě těchto smluv o postoupení pohledávky byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a právy platně ve smyslu ust. § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, převedena ze společnosti [právnická osoba] až na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávky bylo též řádně dle ust. § 526 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, oznámeno žalovanému. 13. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 8 632 Kč jako odměna za poskytnutí půjč