42 C 189/2021-44 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 5. 2021 domáhala po žalovaném výživného na svoji osobu ve výši 6 000 Kč měsíčně počínaje dnem 19. 5. 2021, přičemž žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou od 24. 3. 2013 manželé, ještě před uzavřením manželství se jim narodila nezl. dcera [jméno], [datum narození], a následně dne 24. 7. 2014 nezl. [jméno]. Účastníci však spolu nežijí jako manželé asi po dobu 2 let, kdy si žalovaný našel přítelkyni, ke které se odstěhoval. Přitom žalovaný je OSVČ, v době, kdy spolu účastníci žili, žalovaný dosahoval příjmu ve výši cca 50 000 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně byla ke dni podání žaloby nezaměstnaná, její náklady na bydlení dosahovaly částky cca 14 600 měsíčně, přitom pobírala pouze přídavky na děti ve výši 1 100 Kč. V žalobě dále uvedla, že s placením nákladů na bydlení jí pomáhá její přítel [jméno] [příjmení], se kterým očekává narození dítěte, přitom předpokládaný termín porodu je 1. 12. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání nařízenému na 10. 11. 2021 se žádný z účastníků bez omluvy nedostavil, přitom u žalobkyně bylo doručení předvolání k jednání vykázáno řádně dnem 14. 10. 2021, u žalovaného dnem 29. 10. 2021, lhůta k přípravě k jednání byla u obou stran sporu řádně zachována, pročež soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou procesních stran. 4. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti: 5. Žalobou o popření otcovství vedenou pod [spisová značka] [spisová značka] zdejšího soudu, jakož i návrhem na úpravu práv a povinností k nezletilým dětem [příjmení], vedeným v rámci téhož spisu, je v řízení prokázáno, že účastníkům se z jejich vztahu narodily dvě doposud nezletilé děti, a to dcera [jméno], [datum narození], a syn [jméno], [datum narození], návrh na úpravu práv a povinností k těmto nezletilým dětem podala žalobkyně dne 19. 5. 2021 s tím, že s manželem od po dobu 2 let nežije ve společné domácnosti a tento na nezletilé děti ničím dlouhodobě nepřispívá, o tomto návrhu však doposud nebylo soudem rozhodnuto, když dne 12. 10. 2021 podala žalobkyně k této spisové značce návrh na popření otcovství žalovaného k nezl. [jméno] [příjmení], který se narodil dne 21. 11. 2020, s tím, že otcem nezl. [jméno] není žalovaný, ale přítel žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození]. Zprávou Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] ze dne 28. 7. 2021, zprávou Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 8. 2021, zprávou Finančního úřadu pro [územní celek], Územní pracoviště [obec] ze dne 2. 8. 2021, zprávou [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne 29. 7. 2021 je dále v řízení postaveno na jisto, že žalobkyně v období od 11/ 2020 pobírala dávky státní sociální podpory v podobě rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč měsíčně a v podobě příspěvku na nezl. děti [jméno] a [jméno]; žalovaný od 11/ 2020 není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, ze které byl sankčně vyřazen, není evidován ani jako zaměstnanec či osoba samostatně výdělečně činná u správy sociálního zabezpečení, za roky 2019 a 2020 nepodával daňové přiznání; přítel matky [jméno] [příjmení] je zaměstnán jako [pracovní zařazení] [anonymizováno] od 5. 7. 2020 na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem ve výši 20 462 Kč. 6. Všechny zmíněné provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují, přičemž ani nijak neodporují skutkovým tvrzením účastníků. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani žádný z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny tyto důkazy vyhodnotil jako věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 7. Na základě těchto zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že účastníci jsou od 24. 3. 2013 manželé, avšak od května 2019 spolu jako manželé nežijí, když žalovaný navázal vztah s jinou ženou. Žalovaná však, aniž by bylo manželství účastníků rozvedeno, následně rovněž navázala vztah s jiným mužem, který doposud trvá, a ze kterého se dne 21. 10. 2020 narodilo nezletilé dítě, přičemž v současné době probíhá řízení o popření otcovství žalovaného k tomuto dítěti, a to k návrhu žalobkyně. 8. Podle § 697 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. 9. Podle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 10. Soud posoudil žalobu v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že tato není důvodná. Obecně přitom platí, že zákonným kritériem rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely je požadavek, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná, tudíž výživného se může domáhat manžel, který má životní úroveň oproti druhému nižší. Naplnit abstraktní kritérium zásadně stejné životní úrovně bude proto možné jen s přihlédnutím ke zcela konkrétním poměrům manželů. Na rozdíl od ostatních vyživovacích povinností zákon nevyžaduje stav odkázanosti jednoho z manželů na výživu od druhého; k aktivizaci vyživovací povinnosti povede i skutečnost, že oba manželé jsou sice schopni sami uspokojovat své hmotné a kulturní potřeby (individuálně), avšak v rozdílné míře zakládající disproporci v jejich životní úrovni. Vyživovací povinnost mezi manžely je sice vzájemná, avšak nikoli podmíněná ve smyslu vázanosti na dřívější nebo budoucí plnění vyživovací povinnosti druhým manželem. Nepochybně mohou nastat situace, kdy ten, kdo by měl plnit svou zákonnou vyživovací povinnost, tak nečiní z důvodu, že oprávněný se vůči němu zachoval hrubě nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně (nevěra, nactiutrhání, pomluvy, svévolné opuštění rodinné domácnosti, verbální útoky a jiné hrubé chování, domácí násilí atp.). Ač to zákon v této souvislosti výslovně nezmiňuje, je nutno přihlížet k tomu, aby soudem určovaná vyživovací povinnost jednoho manžela byla v souladu s dobrými mravy, resp. aby se přiznání výživného v daném případě neocitlo v rozporu s dobrými mravy. V daném konkrétním případě, aniž by soud podrobně zkoumal majetkové poměry každého z účastníků, vycházel z tvrzení samotné žalobkyně uvedených v žalobě a dále podložených provedenými listinnými důkazy, zejména jejím návrhem na popření otcovství ze dne 12. 10. 2021, z nichž jednoznačně vyplývá, že žalobkyně sama porušila manželskou věrnost, navázala známost s jiným mužem a z této známosti se dokonce za trvání manželství s žalovaným narodilo nezletilé dítě. Soud má za to, že tato skutečnost sama o sobě zbavuje žalobkyně možnosti domáhat se výživného nerozvedené manželky, a to i a situace, kdy by byla pravdivá její tvrzení o tom, že rovněž žalovaný manželskou věrnost porušil. Veden těmito důvody soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy vzhledem k plnému úspěchu žalovaného v řízení by měl tento právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením, žalovanému však dle obsahu spisu žádné takové náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.