42 C 205/2021-75 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 27. 9. 2015 do zaplacení, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 25. 8. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Podle této smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 26. 9. 2015, dostal se však do prodlení se splacením zápůjčky, když do předmětného dne zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil a nereagoval ani na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení pohledávky, ani na oznámení o postoupení pohledávky, a v neposlední řadě ani na předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 12. 2017 uzavřela smlouvu o postoupení předmětné pohledávky se žalobkyní, kdy jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovaným. Žalovaný tak ke dni podání žaloby dluží žalobkyni na jistině zápůjčky částku ve výši 2 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožaduje. Vedle žalované jistiny žalobkyně uplatňuje nárok na příslušenství pohledávky, a to výhradně v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. 2. Soud ve věci usnesením ze dne 24. 6. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 9. 7. 2021 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 3. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému formou bankovního převodu dne 25. 8. 2015 částku 2 000 Kč, ze které žalovaný doposud nevrátil ničeho, byť byl o toto vrácení upomínán. Ke dni 21. 12. 2017 došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalované oznámena. 4. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě pouze listinu označenou jako prohlášení nového klienta a dále doklady o tom, že žalovanému byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně na jeho bankovní účet částka 2 000 Kč Tyto listiny předložené žalobkyní však neobsahovaly ani žádný podpis některého z účastníků smlouvy a ani jinak nelze z předložených listin dovodit, že předmětná smlouva daného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků, dohodnutým poplatkem za uzavření smlouvy, apod. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 2 000 Kč, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a byl povinen tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. K vydání tohoto obohacení přitom byl žalovaný vyzván prokazatelně až předžalobní výzvy ze strany právní zástupkyně žalobkyně ze dne 5. 9. 2018, která byla předána k poštovní přepravě dne 6. 9. 2018. 6. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pročež žalobkyně je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když toto postoupení pohledávky bylo též řádně oznámeno žalovanému. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil a nyní žalobkyni nadále dluží částku 2 000 Kč, soud podané žalobě při vázanosti rozsahem uplatněným v žalobě v části týkající se zaplacení částky 2 000 Kč vyhověl a žalovaného při vázanosti rozsahem podané žaloby zavázal žalobkyni zaplatit částku 2 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 000 Kč od 21. 9. 2018, když žalovaný tím, že částku 2 000 Kč nevrátil poté, co byl žalobkyní k jejímu vrácení vyzván ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dostal se do prodlení. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 5. 9. 2018, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh okamžitě. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 6. 9. 2018, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 11. 9. 2018. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 20. 9. 2018. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 21. 9. 2018 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 %, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím