42 C 213/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 091 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že tuto částku dluží žalovaný žalobkyni na základě pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo rizikové životní pojištění. Pojistná smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 10. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným s tím, že žalovaný se s účinností od 1. 10. 2018 zavázal hradit žalobkyni pravidelné roční pojistné ve výši 15 564 Kč, splatné v měsíčních splátkách po 1 297 Kč. Žalovaný však neuhradil pojistné, které bylo splatné dnem 1. 1. 2020, tuto částku nedoplatil ani přes opakované výzvy žalobkyně, pročež pojištění zaniklo ke dni 1. 4. 2020. Dlužné pojistné za toto období bylo v celkové výši 3 891 Kč Vedle toho žalovaný dluží žalobkyni i částku 200 Kč jako poplatek za zaslanou upomínku, jak tento nárok vyplynul z pojistných podmínek, resp. sazebníku úhrad, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy. S ohledem na uvedené tak žalovaný dluží žalobkyni právě částku 4 091 Kč. S účinností ke dni 21. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně jako předávající pojišťovna převedla pojistný kmen na společnost [právnická osoba], která v souladu s ustanovením § 105b odst. 1 věta 1. zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, v platném znění dnem, kdy došlo k převodu pojistného kmene nebo jeho části, vstoupila do všech práv a povinností právní předchůdkyně žalobkyně, což vyplývá z notářského zápisu ze dne 21. 12. 2019, když předmětem převodu pojistného kmene byly veškeré pojistné smlouvy uzavřené [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] jako pojistitelem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 24. 6. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 9. 7. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, které s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako pojišťovnou, a žalovaným, jako pojistníkem a pojištěným, byla uzavřena (podepsána) písemná dohoda, podle které se strany dohodly na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne s účinností od 1. 10. 2018 žalovanému rizikové životní pojištění s tím, že žalovaný se zavázal hradit pravidelné roční pojistné s účinností od 1. 10. 2018 ve výši 15 564 Kč, splatné v měsíčních splátkách po 1 297 Kč. Žalovaný však neuhradil pojistné, které bylo splatné dnem 1. 1. 2020, pročež pojištění zaniklo ke dni 1. 4. 2020. Žalovaný však na dlužné pojistné za dobu od 1. 1. 2020 do 1. 4. 2020 neuhradil dosud částku v celkové výši 3 891 Kč Vedle toho žalovaný dluží i částku 200 Kč jako poplatek za zaslanou upomínku, jak tento nárok vyplynul z pojistných podmínek, resp. sazebníku úhrad, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy. Následně pak s účinností ke dni 21. 12. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně jako předávající pojišťovna převedla mimo jiné i předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a tato tak vstoupila do všech práv a povinností své právní předchůdkyně. S ohledem na uvedené tak žalovaný dluží žalobkyni právě částku 4 091 Kč. 5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 7. Podle § 2804 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, tak jak byl tento nárok uplatněn žalobou, ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako pojistitelka, a žalovaný jako fyzická osoba, pojistník a pojištěný, uzavřeli mezi sebou pojistnou smlouvu dle citovaného ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému s účinností od 1. 10. 2018 rizikové životní pojištění s tím, že žalovaný se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně s účinností od 1. 10. 2018 roční pojistné ve výši 15 564 Kč, splatné v měsíčních splátkách po 1 297 Kč. Žalovanému tak dle platné pojistné smlouvy, která měla všechny náležitosti stanovené § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikla povinnost platit pojistné. Žalovaný však neuhradil pojistné, které bylo splatné dnem 1. 1. 2020, pročež pojištění zaniklo ke dni 1. 4. 2020. Toto sjednané pojištění tak trvalo i v období od 1. 1. 2020 do 1. 4. 2020, když v tomto směru nebylo účastníky v řízení ničeho jiného ani tvrzeno a tím méně pak prokázáno. Žalovaný však na dlužné pojistné v celkové výši 3 891 Kč žalobkyni doposud neuhradil ničeho. Vedle toho žalovaný dluží žalobkyni i částku 200 Kč jako poplatek za zaslanou upomínku, jak tento nárok vyplynul z pojistných podmínek, resp. sazebníku úhrad, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy. S ohledem na uvedené tak žalovaný dluží žalobkyni, na kterou přešlo v důsledku dohody s právní předchůdkyní právo, které je předmětem tohoto řízení, právě částku 4 091 Kč. Neuhrazením splátky pojistného se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti pojistného ve smyslu ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyni tak dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikl vůči žalovanému i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Tato zákonná výše úroků z prodlení pak odpovídá dle ust. § 1970 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 9. Vzhledem k této skutečnosti tak soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a při vázanosti rozsahem podané žaloby ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. žalovaného zavázal zaplatit částku 4 091 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 891 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení, to vše pak do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když v daném případě soud zejména vzhledem k nevýrazné výši a naopak již k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny. 10. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 22. 2. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií,