42 C 264/2021-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku žalovaný dluží žalobkyni na základě účastnické smlouvy [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 5. 3. 2020, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, a to až do dne 31. 8. 2020, kdy byla předmětná smlouva ukončena. V souladu s čl. 8 Všeobecných podmínek žalobkyně, které byly nedílnou součástí smlouvy, měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [číslo]. Toto technické zařízení však žalovaný v rozporu se smlouvou žalobkyni po ukončení smlouvy nevrátil, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl následně vyzván dne 23. 2. 2021 ze strany právního zástupce žalobkyně k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty za nevrácené technické zařízení, i přes tuto výzvu zařízení nevrátil a smluvní pokutu dobrovolně neuhradil. V souladu se schváleným projektem rozdělení a fúze došlo k rozdělení společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], odštěpením a k fúzi sloučením [právnická osoba] a.s., se sídlem [adresa], [IČO], jako zanikající společnosti, a [právnická osoba] [právnická osoba] jako nástupnické společnosti, která změnila firmu na [právnická osoba] S účinností ode dne 1. 4. 2020 došlo ke změně dosavadní obchodní firmy [právnická osoba] na [právnická osoba] 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud usnesením ze dne 3. 8. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 23. 8. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, žalovaný se však k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že i on s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr spočívající v tom, že žalobkyně a žalovaný se dne 5. 3. 2020 písemně dohodli na tom, že žalobkyně bude žalovanému poskytovat po 24 měsíců služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a poskytne žalovanému k pronájmu ve smlouvě specifikovaná zařízení STB Net Arris sériového čísla [číslo] v ceně sjednaných měsíčních nájmů, a žalovaný se zavázal tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb. Žalovaný přitom dne 6. 3. 2020 technické zařízení převzal. Přímo ve smlouvě si strany ujednaly, že jestliže žalovaný nevrátí poskytnuté přijímací zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy porušil, když přestal hradit sjednané platby a ke dni 5. 8. 2020 dlužil žalobkyni částky 1 507 Kč a 289 Kč, pročež žalobkyně ke dni 31. 5. 2020 přistoupila v souladu se smlouvou k omezení poskytování služeb s tím, že pokud všechny splatné závazky žalovaného nebudou uhrazeny v dodatečné lhůtě do dne 31. 8. 2020, bez dalšího bude smlouva tímto marným uplynutím lhůty ukončena v souladu se smluvními ujednáními. Dne 23. 2. 2021 pak žalobkyně vyzvala žalovaného jednak k vrácení předaného technického zařízení, jednak k úhradě částky 5 000 Kč jako smluvní pokuty nejpozději do 7 dní ode dne doručení této výzvy, výzva byla předána k poštovní přepravě dne 1. 3. 2021. 5. Podle ust. § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Soud dané věci nejprve dospěl k závěru, že je dána jeho pravomoc ve věci jednat, když předmětem řízení není úhrada služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, jak rovněž opakovaně uzavřel ve svých rozhodnutích i zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (srov. např. Konf 40/2012 ze dne 29.11.2012, Konf 99/2009-7 ze dne 31.05.2010). Dále má za to, že mezi stranami sporu byla platně v písemné podobě uzavřena smlouva podléhající právním režimem nepojmenované smlouvě ve smyslu cit ust. § 1746 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla jednak žalobkyni povinnost poskytovat žalovanému po dohodnutou dobu dohodnuté služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal tyto žalobkyní poskytované služby užívat a hradit za ně dohodnutou cenu dle platného ceníku služeb. Žalovaný své povinnosti porušil, když nehradil za dodané služby ani za pronájem poskytnutého technického zařízení řádně a včas, to ani přes opakované výzvy žalobkyně, pročež jí tak vzniklo v souladu se smlouvou právo odstoupit od předmětné smlouvy, což rovněž učinila. Žalovaný měl opět v souladu se smlouvou pronajaté technické zařízení vrátit žalobkyni do 10 dnů od ukončení smlouvy, což rovněž ani přes další výzvu žalobkyně neučinil, pročež žalobkyni vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě přitom soud posoudil i ve smyslu ust. §§ 1813 a 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť smluvní vztah mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvu (právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel) uzavřenou adhezním způsobem, pročež se na smlouvu a závazky z ní vzniklé dle ust. § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku použijí ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ust. §§ 1798-1801 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem, která chrání slabší stranu (doložka, která porušuje ust. § 1800 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, týkající se nečitelných, nesrozumitelných a zvlášť nevýhodných doložek, je neplatná relativně - viz ust. § 586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - nečitelnost či nesrozumitelnost doložky nezakládá sama o sobě rozpor s dobrými mravy, natož s veřejným pořádkem, tj. aplikovatelnost ust. § 588 o. z.). Dle ust. § 1798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit; dle odst. 2 tohoto ustanovení použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Dle ust. § 1811 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pak musí podnikatel veškerá sdělení vůči spotřebiteli učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ve výše uvedených ust. §§ 1813 a 1815 o. z. je provedena směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle jejíhož čl. 3 je smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Současně platí, že podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, pokud byla sepsána předem a spotřebitel tak nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. Podle čl. 5 téže směrnice v případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Při pos