42 C 27/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalobce v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a změně některých zákonů, vypravil v roce 2019 pohřeb [jméno] [příjmení], nar. dne [datum], zemř. dne [datum], posledně bytem [adresa], [ulice a číslo]. V rámci pozůstalostního řízení po tomto zemřelém obdržel dne 25. 9. 2019 žalobce žádost soudní komisařky [titul] [jméno] [příjmení] o sdělení, zda žalobce souhlasí s nabytím majetku nepatrné hodnoty, mimo jiné také pohledávky zůstavitele ve výši 7 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené trestným činem, z jehož spáchání byla žalovaná uznána vinnou rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Žalobce s tím svůj souhlas udělil, přitom usnesením [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci téhož dne, bylo řízení o pozůstalosti po shora jmenovaném zůstaviteli zastaveno a majetek nepatrné hodnoty patřící do pozůstalosti byl vydán žalobci. Do vydaného majetku nepatrné hodnoty tak náleží mimo jiné výše uvedená pohledávka zůstavitele ve výši 7 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené trestným činem, z jehož spáchání byla uznána žalovaná vinnou rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci téhož dne, a to mimo jiné pro skutek spočívající v tom, že v době od 15:30 hodin do 19:00 hodin dne [datum] z bytu [číslo] domu [adresa] na ulici [název ulice] ve [obec], kde byla na návštěvě, využila nepozornosti poškozeného [jméno] [příjmení] a v obývacím pokoji ze zásuvky skříně odcizila zde volně uloženou hnědou pánskou peněženku s finanční hotovostí ve výši 7 000 Kč, čímž mu způsobila škodu odcizením ve výši 7 000 Kč. Poškozený [jméno] [příjmení] se řádně a včas se svým nárokem k trestní řízení připojil, avšak vzhledem k tomu, že ještě před vydáním výše zmíněného rozsudku dne [datum] zemřel a soudu nebyli známi jeho dědicové, postupoval soud dle ust. § 229 odst. 1 trestního řádu a právní nástupce zemřelého poškozeného odkázal s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce z výše citovaného rozsudku zjistil, že přestože je žalovaná občankou [země] a má trvalý pobyt ve [země], dlouhodobě se zdržuje v České republice na adrese [adresa žalované]. Žalobce žalovanou písemně kontaktoval ve [stát. instituce], [adresa] [příjmení]. [příjmení] [anonymizováno], kde si tato dne 5. 3. 2020 osobně převzala výzvu k úhradě pohledávky ve výši 7 000 Kč, lhůta splatnosti byla stanovena na 15 dnů od doručení výzvy a uběhla tak dnem 20. 3. 2020. Na výzvu žalovaná nereagovala, pohledávku dosud neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 19. 1. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 1. 2. 2021 osobním převzetím, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci téhož dne, byla žalovaná uznána vinnou mimo jiné z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odstavce 2, odst. 3 trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku, a to mimo jiné pro skutek spočívající v tom, že v době od 15.30 hodin do 19:00 hodin dne [datum] z bytu [číslo] domu čísla popisného [číslo ] na ulici [název ulice] ve [obec], kde byla na návštěvě, využila nepozornosti poškozeného [jméno] [příjmení] a v obývacím pokoji ze zásuvky skříně mu odcizila zde volně uloženou hnědou pánskou peněženku s finanční hotovostí ve výši 7 000 Kč, čímž mu způsobila škodu odcizením ve výši 7 000 Kč, přitom podle § 229 odst. 1 trestního řádu byli právní nástupci poškozeného [jméno] [příjmení] odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, když v době rozhodování soudu v trestní věci nebyli dědici poškozeného známi. Následně pak usnesením [název soudu] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci téhož dne, bylo řízení o pozůstalosti [jméno] [příjmení] zastaveno a majetek nepatrné hodnoty patřící do pozůstalosti, mimo jiné i pohledávka zůstavitele ve výši 7 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené trestným činem, z jehož spáchání byla uznána vinnou rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] žalovaná, byl vydán žalobci. Žalovaná však ani přes výzvu žalobce ze dne 4. 3. 2020 svůj dluh neuhradila. 5. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 6. Podle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby. 7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 000 Kč se shora uvedeným příslušenstvím ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná a je na místě jí vyhovět. Žalovaná zemřelému [jméno] [příjmení] způsobila škodu na majetku ve výši 7 000 Kč, tato škoda i její výše je postavena na jisto, když žalovaná byla uznána pravomocným trestní rozsudkem vinnou z přečinu krádeže, přitom poškozený se řádně připojil se svým nárokem na náhradu škody do trestní řízení, zemřel však dříve, než bylo ve věci rozhodnuto, a protože ke dni rozhodování trestní soudu nebyli známi jeho dědicové, byli tito odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. [jméno] [příjmení] však zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, pročež pověřený soudní komisař usnesením zastavil dědické řízení a vydal tento nepatrný majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, tj. žalobci (který s nabytím tohoto majetku souhlasil). Žalobce se na základě těchto skutečností stal ve vztahu k předmětné pohledávce zemřelého za žalovanou jeho právním nástupcem a je tak v řízení aktivně legitimován. Vzhledem ke všem těmto závěrům proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě předmětné částky spolu s úrokem z prodlení od 21. 3. 2020, tj. od dne následujícího po dni, kdy žalované uběhla lhůta k plnění určená žalobcem v jeho výzvě k plnění, která byla žalované řádně doručena dne 5. 3. 2020 a byla určena na 15 dnů. Neuhrazením částky 7 000 Kč se totiž žalovaná dostala dnem následujícím po splatnosti této částky, ve smyslu ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobci tak dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznikl vůči žalované i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Tato zákonná výše úroků z prodlení pak odpovídá dle ust. § 1970 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud, zejména vzhledem k nevýrazné výši a naopak již k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měl žalobce se svou žalobou plný úspěch, a proto mu dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. Tyto celkové náklady řízení tak činí 1 000 Kč, které představují jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a jednak čás