42 C 276/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 600 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16. 4. 2018 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem částku 36 000 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a 16 000 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 6. 2019. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatila pouze částku 2 400 Kč, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dnem 10. 6. 2019 právo na úhradu celého dluhu ve výši 17 600 Kč představující dlužnou jistinu vypočtenou jako rozdíl mezi půjčenou částkou a žalovanou zaplacenou částkou 2 400 Kč, když žalobkyně požaduje vrácení předmětné částky jako bezdůvodné obohacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi bankou a žalobkyní došlo s účinností ke dni 15. 1. 2021 k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni právě částku 17 600 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 16. 8. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 13. 9. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako úvěru [číslo] ze dne 16. 4. 2018, včetně doplňujících ustanovení, jako nedílné součásti této smlouvy, je v řízení prokázáno, že se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 16. 4. 2018 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, tyto peněžní prostředky žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a současně se zavázala vrátit bance celkem částku 36 000 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a 16 000 Kč jako souhrnný poplatek, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 000 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 6. 2019. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet prohlášením samotné žalované v zákaznické kartě. 5. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 a podacím lístkem ze dne 15. 2. 2021, je v řízení prokázáno, že banka postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou. 6. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 4. 2021 a podacím lístkem z téhož dne bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 44 620,85 Kč, a to nejpozději do 6. 5. 2021 s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy [číslo] který se dále navyšuje o sjednané úroky a o úroky z prodlení v zákonné výši z dlužného neuhrazeného úvěru běžícími ode dne následujícího po sepisu této výzvy až do úplného zaplacení. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou; upomínku zástupce žalobkyně doručoval žalované na adresu dle smlouvy. 7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. 8. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] se společnost [právnická osoba] jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 16. 4. 2018 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná při uzavírání úvěrové smlouvy zkoumala schopnost žalované úvěr splácet pouze prohlášením samotné žalované o jejich osobních, příjmových a výdajových poměrech. Žalovaná žalobkyni vrátila toliko částku 2 400 Kč. 9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení předmětné částky jako bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout na straně žalované z důvodu neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. V tomto směru soud naprosto s právním posouzením daného vztahu s žalobkyní souhlasí, neboť pokud by měla být předmětná smlouva uzavřená platně jako úvěrová smlouva, musel by být daný právní vztah posuzován rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména podle § 86 tohoto zákona, kdy by muselo být v řízení tvrzeno a ze strany žalobkyně náležitě prokázáno, že její právní předchůdkyně před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudila dostatečně úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V daném případě pak žalobkyně, zřejmě vědoma si toho, že její právní předchůdkyně toto posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně, když vycházela toliko z informací od žalované učiněných prohlášením žalované v kartě zákazníka, žalovala nárok na úhradu dlužné částky ihned jako nárok z bezdůvodného obohacení a nepožadovala žádné další nároky, tj. poplatky, příp. smluvní pokuty, které z tvrzené smlouvy vznikly, neboť podle dostupné judikatury a právního názoru soudu skutečně nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka před uzavřením smlouvy má za následek absolutní neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv pak jednoznačně vyplývá také z Rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. zde přitom nebyly předpoklady. 13. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla celkem částku 20 000 Kč, přičemž tato vrátila žalobkyni částku 2 400 Kč a dosud tedy žalovaná dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě žalovaných 17 600 Kč (20 000 Kč – 2 400 Kč), kdy tato částka představuje majetkový pr