42 C 326/2020-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 11. 6. 2014 do zaplacení, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 12. 5. 2014 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], a žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Podle této smlouvy, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, účinné od 10. 11. 2014, se všemi přílohami, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč v hotovosti. Podle dohody stran byla smlouva považována za uzavřenou okamžikem, kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované zápůjčku na základě její žádosti po schválení poskytnutí zápůjčky. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná přitom potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami a s informacemi v nich uvedenými a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 10. 6. 2014, dostala se však do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 10. 6. 2014 celou zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila a nereagovala ani na výzvy právní předchůdkyně žalobkyně k zaplacení pohledávky, ani na oznámení o postoupení pohledávky, a v neposlední řadě ani na předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 12. 2017 uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], za jejími dlužníky, jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovanou. Žalovaná tak ke dni podání žaloby dluží žalobkyni na jistině zápůjčky částku ve výši 4 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalované nepožaduje. Vedle žalované jistiny žalobkyně uplatňuje nárok na příslušenství pohledávky, a to výhradně v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 26. 11. 2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 21. 12. 2020 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dohoda, jejíž obsah žalovaná stvrdila ve svém písemném prohlášení označeném„ Smlouva o zápůjčce a příkaz k úhradě“ ze dne 12. 5. 2014, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 4 000 Kč a tato se zavázala ji vrátit nejpozději do 10. 6. 2014, přitom tak do dnešního dne neučinila, byť byla o toto vrácení upomínána. Ke dni 21. 12. 2017 došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalované oznámena. 5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12. 5. 2014 uzavřena reálná smlouva o zápůjčce, na podkladě které banka poskytla žalované zápůjčku ve výši 4 000 Kč, které žalovaná reálně převzala a zavázala se tuto částku bance vrátit nejpozději do 10. 6. 2014. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran byly i další ujednání o smluvních úrocích a o smluvní pokutě, které však žalobkyně neuplatňuje. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 až 1867 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a v tomto směru aplikovat i tato ustanovení občanského zákoníku směřující k ochraně spotřebitele. Ve smyslu § 1813 občanského zákoníku jsou zakázána taková ujednání smluv, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Podle věty druhé tohoto ustanovení však jsou předmětem přezkumu smluvní ujednání vymezující předmět plnění či jeho cenu pouze za předpokladu, že nejsou poskytnuta jasně a srozumitelně. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalované poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaná již v době podání žádosti o poskytnutí zápůjčky věděla, jaká je cena za poskytnutí této zápůjčky. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou, okolnostem daného případu. Vzhledem k výši poskytnuté částky pak danou smlouvu nebylo nutné přezkoumat ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb., který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Banka přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky žalované skutečně poskytla, avšak žalovaná naopak svůj závazek ze smlouvy poskytnuté finanční prostředky ve stanovené době splatnosti vrátit nesplnila a porušila, a to ani přes výzvy ze strany právní předchůdkyně žalobykně, resp. žalobkyně, na kterou právní předchůdkyně žalobkyně převedla toto své právo smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 7. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal, aby žalobkyni uhradila částku 4 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 11. 6. 2014 do zaplacení, neboť žalovaná svůj dluh nesplnila řádně a včas a dostala se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně, která ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb., odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 11. 8. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává stovky žalob ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o zápůjčkách, o úvěrech), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o přepravě uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.