42 C 71/2018-235 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud povolil nezbytnou cestu ve formě pozemkové služebnosti cesty ve prospěch pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, par. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, a parc. č. st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba rodinného domu [adresa], zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], které jsou ve vlastnictví žalobkyně, a to přes část pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsaném na [list vlastnictví], pro obec a k.ú. [obec] ve vlastnictví žalované, jak bude tato část vymezena geometrickým plánem vyhotoveným pro účely tohoto řízení, a to za jednorázovou peněžitou náhradu. Žalobu přitom odůvodnila tím, že je výlučnou vlastnicí nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], které nabyla na základě závěti sepsané jejím zemřelým manželem [jméno] [příjmení], přičemž k těmto nemovitostem vede dlouhá léta jediná přístupová cesta po okrajové části pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, která byla vybudována před více jak sto lety pradědou jejího zesnulého manžela a byla vždy užívána k účelu propojení nemovitostí (tj. stavební parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] ve vlastnictví žalobkyně a stavební parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [číslo popisné] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození]) k veřejné cestě. Za života manžela žalobkyně přitom nemovitosti žalobkyně a žalované tvořily jeden celek a byly výlučným vlastnictvím manžela žalobkyně, resp. zčásti spadaly do společného jmění manželů. K nemovitostem nyní ve vlastnictví žalobkyně tak byl zajištěn právně i fakticky přístup právě po výše zmíněné příjezdové cestě, nacházející se dnes na pozemku ve vlastnictví žalované. Ke znemožnění přístupu po této příjezdové cestě pak došlo právě až v rámci dědického řízení po zemřelém manželu žalobkyně, který odkázal na základě závěti pozemek, na kterém se nachází příjezdová cesta, žalované. Nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně tak nelze řádně užívat z důvodu nepropojenosti s veřejnou cestou nacházející se na pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví [územní celek], přitom smyslem žaloby je zajistit, aby vlastník nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] měl přístup k veřejné cestě. Geograficky se stávající příjezdová cesta nachází na okraji pozemku parc. [číslo] což podporuje splnění požadavku vedení cesty jen v nezbytném rozsahu. Zřízení nezbytné cesty po stávající cestě by navíc vedlo k nejmenším nákladům na zřízení nezbytné cesty, když v daném místě již je vybudovaná příjezdová cesta k tomuto účelu a tato je způsobilá naplňovat účel nezbytné cesty i do budoucna. Stávající cesta je přitom již užívána výše uvedenými vlastníky stavební parc. [číslo] rovněž jako příjezdová cesta k jejich domu. Na tuto cestu by se žalobkyně napojila zhruba v polovině, od rodinného domu [číslo popisné] by bylo místo napojení vzdáleno zhruba 55 m. Taková vzdálenost by, dle žalobkyně, zaručovala adekvátní ochranu práva na soukromí a ochranu obydlí vlastníků. Budování jakékoliv jiné cesty by vždy žalovanou zatížilo více, navíc žalobkyně ani nevidí jinou možnost, než vedení nezbytné cesty právě po stávající příjezdové cestě. Jelikož cesta je již vybudována, užívána a způsobilá plnit účel cesty a stezky, nehrozí žalované povolením nezbytné cesty vznik škody. Naopak pro žalobkyni je přístup k veřejné cestě nezbytně důležitý, když bez něho by mimo jiné žalobkyně neměla jak vyjet automobilovými prostředky z rodinného domu za účelem dopravení se do práce či na nákup potravin. Neměla by ani prostor k průchodu pěšky či na kole, v důsledku čehož by se nemohla dostavit ani veřejně prospěšným stavbám v obci. Žalobkyně nezapříčinila vzniklou situaci a ani nijak nemohla ovlivnit vznik tohoto stavu, když nemohla žádným způsobem ovlivnit znění závěti zůstavitele [jméno] [příjmení] ze dne 27. 1. 2009, na základě které získala pozemek parc. [číslo] do výlučného vlastnictví právě žalovaná. Žalobkyně pak nemá ani žádný jiný přístup k veřejné cestě a nejedná se proto ani o žalobu, která by měla pouze za cíl vytvoření pohodlnějšího přístupu k veřejné cestě. Žalobkyně se opakovaně pokoušela mimosoudně s žalovanou dohodnout, žalovaná však projevila nezájem předmětnou parcelu žalobkyni prodat či na ni zřídit služebnost stezky a cesty, i přes upozornění na možnost řešení sporu soudní cestou. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí v celém rozsahu. K mimosoudnímu jednání mezi stranami žalovaná uvedla, že nechtěla přistoupit na nátlak, který na ni žalobkyně kladla ve směru prodeje předmětných nemovitostí, rovněž žalobkyni opakovaně zdůraznila, že v její prospěch nechce zřídit služebnost stezky a cesty tak, jak vždy požadovala žalobkyně. Přitom žalovaná žalobkyni nabídla jiné řešení. Je přitom pravdou, že za života manžela žalobkyně a bratra žalované [jméno] [příjmení] vedla k nemovitostem nyní ve vlastnictví žalobkyně přístupová cesta po okrajové části pozemkové parcely [číslo] jelikož [jméno] [příjmení] byl zároveň vlastníkem této parcely a zároveň spolu s žalobkyní spoluvlastníkem parcel [číslo]. Tento je nabyl v dědickém řízení po zemřelém otci [jméno] [příjmení], tedy i otci žalované, a posléze po zemřelém strýci [jméno] [příjmení], a to díky postoji žalované, která se svým bratrem v průběhu obou dědických řízení uzavřela dohodu, že veškeré nemovitosti po zemřelém otci a strýci zdědí právě on, když podnikal v zemědělství a oba navíc považovali dělení pozemků za zbytečné; současně však mezi nimi bylo dohodnuto, že v případě jeho dřívější smrti budou tyto nemovitosti převedeny na žalovanou. Žalobkyně se po smrti svého manžela domnívala, že veškerý jeho majetek zdědí ona, když se však v dědickém řízení dozvěděla, že její manžel sepsal závěť ve prospěch žalované, začala se žalobkyně i příslušníci její rodiny chovat neslušně až příšerně, poté následoval psychický nátlak na žalovanou, aby nabyté nemovitosti tato převedla na rodinného příslušníka žalobkyně, kterého měl zemřelý údajně považovat za svého„ syna“; následně pak byla žalovaná vyzvána, aby tyto pozemky alespoň tomuto rodinnému příslušníkovi pronajala za směšnou cenu. Když žalovaná s žádnými návrhy ze strany žalobkyně nesouhlasila, následovaly ze strany žalobkyně amorální výhrůžky. Žalovaná žalobkyni přitom vždy sdělila, že si má příjezdovou cestu vybudovat na svém pozemku, a to od svého domu [adresa] na parc. [číslo] přes pozemek parc. [číslo] dále přes pozemek parc. [číslo] v místě, kde se spojuje s pozemkem parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, kde pak může po tomto přecházet na veřejnou cestu; v tomto směru by pak žalovaná souhlasila se zřízením služebnosti. S tímto řešením však žalobkyně nesouhlasila, čímž si sama hrubou nedbalostí v podstatě způsobila nedostatek přístupu ke svým nemovitostem, navíc se v řízení snaží jen o to, aby dosáhla zachování stavu, který byl za života jejího manžela, aby sama nemusela ničeho dělat. Jde jí jen o pohodlí, což však není důvodem, pro který by soud měl nezbytnou cestu povolit. Žalovaná pak připustila, že cesta popisovaná žalobkyní v žalobě, byla skutečně vybudovaná před více než sto lety a byla využívána k účelu propojení nemovitostí. Žalobkyně však již opomněla zmínit, že tuto cestu užíval vždy pouze zároveň vlastník pozemku, na kterém byla tato vybudována, který byl zároveň vlastníkem či spoluvlastníkem pozemku, na němž stojí stavba rodinného domu [adresa]. Tato cesta tedy nikdy nebyla cestou veřejnou. Tato cesta navíc byla zřízena za účelem hnání dobytka z pastvy či na pastvu, v novější době pak i k manipulaci s těžkou a velkou zemědělskou technikou. K tomuto účelu smrtí bratra žalované a manžela žalobkyně tato cesta přestala sloužit, žalovaná své ostatní pozemky pronajala zemědělskému družstvu. Pokud jde o využívání této přístupové cesty k domu [adresa], lze předpokládat, že tento dům zůstane v relativně brzké době neobývaný a k jeho plné dostupnosti postačí cesta, nacházející se hned vedle pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví matky žalované. Žalovaná tedy nemá v plánu do budoucna tuto příjezdovou cestu na své parcele již nijak udržovat, tuto část pozemku by časem chtěla přeměnit v zahradu, údržba cesty by naopak pro ni znamenala finanční zátěž. Žalobkyně navíc podle informací žalované ani nedisponuje žádným osobním automobilem, nemá ani řidičský průkaz, přístup žalobkyně ke svým nemovitostem tak by byl dostatečně zajištěn i cestou pěší v celkové délce cca 20 m po pozemku žalobkyně a cca 2 m po pozemku žalované. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázány následující skutečnosti: Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 7. 2015 č. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 21. 7. 2015, je v řízení postaveno na jisto, že v rámci dědického řízení po zemřelém manželovi žalobkyně a současně bratrovi žalované [jméno] [příjmení], byla jednak schválena dohoda pozůstalé manželky - žalobkyně s ostatními dědici o vypořádání společného jmění manž