8 C 143/2021-45 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala výživného neprovdané matky ve výši 1 500 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do 15. 11. 2021, tj. do doby dvou let věku nezletilého [příjmení] Nezletilý [jméno] se žalobkyni narodil [datum], přičemž otcem tohoto nezletilého dítěte, za kterého není žalobkyně provdána, je žalovaný. Dle tvrzení žalobkyně činí příjem žalovaného z výdělečné činnosti cca 22 000 Kč v hrubém vyjádření a žalobkyně pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši 9 370 Kč. Bydlí v podnájmu a za bydlení hradí 14 600 Kč měsíčně. Později žalobkyně doplnila, že v současné době vykonává práci dle dohody o provedení práce pro Statutární město Ostrava za odměnu ve výši 4 200 Kč měsíčně. Žalovaný na výživu nezletilého dítěte platí 2 000 Kč měsíčně. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Nezpochybňoval, že je otcem nezletilého [jméno], ani to, že účastníci nežijí ve společné domácnosti od 26. 11. 2020. Do konce soužití hradil náklady a potřeby celé domácnosti. Od 1. 2. 2021 platí na výživu syna 2 000 Kč měsíčně. Pracuje jako automechanik ve [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] a jeho mzda činí 15 200 Kč hrubého. Z tohoto příjmu není schopen platit na výživu žalobkyně ničeho. Rozvázání pracovního poměru u původního zaměstnavatele [právnická osoba] odůvodnil tím, že v [obec] si již nemohl dovolit bydlení, neboť nájem činil 14 000 Kč měsíčně, proto nyní pracuje v [obec], kde současně i bydlí a platí náklady na bydlení ve výši 8 010 Kč měsíčně. Nakonec ukončil pracovní poměr i u tohoto zaměstnavatele a uzavřel nový pracovní poměr u [jméno] [příjmení]. 3. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] zejména rozsudku ze dne 3. 6. 2021 zjistil soud, že nezletilý [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] byl tímto rozsudkem svěřen do péče matky (žalobkyně) a žalovaný, který je otcem nezletilého se zavázal platit na výživu nezletilého s účinností od 1. 6. 2021 částku 3 000 Kč měsíčně. V odůvodnění je konstatováno, že oba účastníci učinili nesporným, že od doby ukončení společné domácnosti žalovaný na nezletilého [jméno] přispěl matce hotovou částkou 6 000 Kč a v rozsudku se dohodli na nedoplatku ve výši 5 000 Kč měsíčně. 4. Ze mzdového listu žalovaného za rok 2021 zjistil soud, že žalovaný jako zaměstnanec [právnická osoba] dosahoval průměrného měsíčního čistého výdělku v době od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 13 800 Kč. 5. Ze mzdového listu žalovaného za rok 2020 zjistil soud, že žalovaný byl zaměstnancem společnosti [právnická osoba] od 2. 11. 2020 do 22. 12. 2020 a dosáhl zde čisté mzdy za toto období ve výši 32 375 Kč, tedy v průměru 16 188 Kč měsíčně. 6. Z potvrzení zaměstnavatele z čl. 31 zjistil soud, že od července 2021 je žalovaný zaměstnancem [jméno] [příjmení] a dosahuje zde průměrného čistého měsíčního výdělku ve výši 12 891,68 Kč. 7. Ze sdělení [územní celek], [anonymizováno] obvod [část obce] ze dne 14. 10. 2021 včetně potvrzení o příjmech a sdělením výdělků od [právnická osoba] ze dne 12. 10. 2021 zjistil soud, že žalobkyně byla v pracovněprávním vztahu u společnosti [právnická osoba], kde za dobu od 1. 12. 2020 do 31. 7. 2021 dosahovala průměrného měsíčního čistého výdělku ve výši 2 524 Kč. Od 20. 8. 2021 vykonává pro [územní celek] práci na základě dohody o provedení práce a její odměna činí 4 200 Kč měsíčně. 8. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého jsou účastníci rodiče nezletilého [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] a žalobkyně není za žalovaného provdána. Od 1. 12. 2020 účastníci nevedou společnou domácnost, žalovaný nepřispívá na výživu žalobkyně ničím. Na výživu nezletilého [jméno] platil 2 000 Kč měsíčně a od 1. 6. 2021 dle dohody rodičů schválené soudem platí na jeho výživu 3 000 Kč měsíčně. Příjem žalobkyně představuje rodičovský příspěvek ve výši 9 370 Kč měsíčně a kromě toho od 1. 12. 2020 do 31. 7. 2021 pobírala z pracovněprávního vztahu příjem v průměrné výši 2 524 Kč měsíčně a od 20. 8. 2021 ve výši 4 200 Kč měsíčně. Žalovaný měsíc listopad a prosinec 2020 byl zaměstnancem společnosti [právnická osoba], kde za měsíc listopad 2020 měl čistý příjem ve výši 18 492 Kč a v měsíci prosinci za 12,5 odpracovaných dnů 13 883 Kč. Žalovaný zde ukončil pracovní poměr ve zkušební době, poté se přestěhoval do [obec], kde nastoupil do zaměstnání u společnosti [právnická osoba] a v době od ledna do června 2021 zde dosahoval průměrného měsíčního čistého výdělku ve výši 13 800 Kč. Poté i zde rozvázal pracovní poměr a u svého současného zaměstnavatele [jméno] [příjmení] v měsících červenci až září 2021 dosahuje průměrné měsíční čisté mzdy ve výši 12 890 Kč. 9. Podle § 920 občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. 10. Důvodem pro přiznání výživného neprovdané matce dle uvedeného ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku je skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte dochází k dočasnému nebo trvalému snížení příjmu matky, které je žádoucí kompenzovat k poskytování výživného v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Soud proto zkoumal příjmy žalobkyně, která je oprávněnou podle výše uvedeného ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku i příjmy žalovaného, který je otcem jejího dítěte, za něhož není žalobkyně provdána. V době, kdy účastníci ukončili soužití a za kterou se žalobkyně výživného domáhá, byl žalovaný zaměstnancem u tří zaměstnavatelů. V listopadu 2020 dosáhl u zaměstnavatele [právnická osoba] mzdu ve výši 13 883 Kč a pracovní poměr zde skončil poté co se z [obec], kde má tato společnost sídlo, odstěhoval do [obec]. Zde byl od 1. 12. 2020 do 31. 7. 2021 zaměstnancem [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním výdělkem 13 800 Kč a následně po ukončení pracovního poměru nastoupil k [jméno] [příjmení], kde dosahuje čistého měsíčního příjmu 12 890 Kč. Lze tedy uzavřít, že žalovaný pokud by nerozvázal pracovní poměr u [právnická osoba] mohl dosahoval průměrného měsíčného čistého příjmu ve výši okolo 13 800 Kč. Žalobkyně kromě rodičovského příspěvku ve výši 9 370 Kč měsíčně v době od 1. 12. 2020 do 31. 7. 2021 dosahovala z výdělečné činnosti příjmů ve výši 2 524 Kč měsíčně v průměru, od 1. 8. 2021 ve výši 4 200 Kč měsíčně. Její příjmy se tedy pohybovaly v rozmezí částek 11 854 Kč po 13 570 Kč. Žalovaný navíc na výživné nezletilého syna platil do 31. 5. 2021 částku 2 000 Kč měsíčně, od 1. 6. 2021 na jeho výživu platí 3 000 Kč měsíčně a za dobu do 31.5.2021 doplatil 5 000 Kč. Po odečtení této částky od jeho průměrného příjmu, jehož mohl dosahoval, je nutno konstatovat, že příjem žalobkyně je v podstatě vyšší než příjem žalovaného, což znamená, že hmotná a kulturní úroveň obou účastníků je i po narození dítěte v zásadě stejná. Příjmy žalovaného tedy neumožňují kompenzovat snížení příjmu matky v důsledku narození dítěte a z toho důvodu soud výživné žalovanému nestanovil a žalobu zamítnul. 11. Protože se žalovaný vzdal práva na náhradu nákladů řízení a žalobkyni na tuto náhradu právo nevzniklo, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.