8 C 404/2020-50 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 36 500 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 18 580,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a za dobu do 6. 12. 2019 v kapitalizované výši 6 266,70 Kč. Dále se domáhala zaplacení částky 23 000 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 17 712 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 634,93 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 939,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 712,54 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o půjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 3 500 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku 43 500 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 11. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a dluží částku 36 500 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč a dlužné částky poplatků ve výši 11 500 Kč. Dne [datum] byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytnul právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji včetně sjednaného úroku ve výši 3 500 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Celkovou částku 43 500 Kč se zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední byla stanovena na 12. 10. 2016. Žalovaný uhradil pouze částku 20 500 Kč a dluží částku 23 000 Kč, která sestává z dlužné jistiny 17 712,54 Kč a poplatků 5 287,46 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný ve svém vyjádření vznesl námitku promlčení uplatněného nároku a navrhoval žalobu zamítnout. 3. Žalobkyně v reakci na vznesenou námitku promlčení vzala co do částky 36 500 Kč s příslušenstvím, tj. nároku ze smlouvy ze dne [datum] žalobu zpět, proto soud dle § 96 o.s.ř. v této části řízení zastavil. Ve vztahu ke smlouvě ze dne [datum] namítala, že žalovaný na pohledávku platil i po ukončení sjednaného splátkového kalendáře a poslední splátku uhradil dne 12. 10. 2016, což má účinky uznání zbytku dluhu a prodloužení promlčecí lhůty na deset let. Z toho důvodu není tento nárok promlčen. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o půjčce ze dne [datum], zákaznickými kartami žalovaného, oznámením o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, výzvou k úhradě z 3. 9. 2020 včetně podacího lístku, listiny nazvané žalobkyní jako evidence splátek (č. l. 40 – 43 spisu) a přehledem splátek (tabulka č. l.44 spisu). Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, dle které [právnická osoba] na základě každé z této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 3 500 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 10 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Dopisem ze dne 6. 12. 2019 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 7. 5. 2020 a odeslána 10. 5. 2020. 5. Z důvodu vznesené námitky promlčení a reakci žalobkyně na tuto námitku se soud zabýval otázkou, kdy žalobkyně (její právní předchůdce) mohla svůj nárok z předmětné smlouvy uplatnit u soudu poprvé a jak žalovaný svůj závazek hradil. Ze smlouvy je patrno, že poslední splátka byla splatná 30. 6. 2016, tedy k tomuto datu byl splatný celý dluh. Žalobce tvrdil, že na tento dluh žalovaný platil naposledy 500 Kč dne 12. 10. 2016, tedy po splatnosti závazku. K tomuto tvrzení předložil vyhotovenou tabulku, kde je tato platba uvedena. Tato tabulka však neprokazuje, že žalovaný skutečně tento den hradil zmiňovanou částku na závazek vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Lze předpokládat, že při hotovostních platbách bylo vyhotovováno potvrzení o platbách podepisované nejméně osobou, která hotovost přebírala, ale spíše i plátcem. Takovýto důkaz však žalobkyně nepředložila. Zmiňovanou tabulku je možno vyhotovit kdykoliv a uzpůsobit jí žalobním tvrzením, jak vyplývá i z toho, že původně předložená tabulka (č. l. 16) udává zmiňovanou platbu 12. 10. 2016, další tabulka (č. l. 26) jí udává 5. 12. 2016 a tabulka k půjčce [číslo] kde vzala žalobkyně žalobu zpět, uvádí v rozporu s žalobním tvrzením poslední platbu rovněž 1. 3. 2016 (č. l. 27). Stejné závěry je možno použít k listině založené na č. l. 40 až 43, nazvané snad otisk systému původního věřitele. Ze záhlaví tohoto výpisu vyplývá, že datum doplacení půjčky zde je v rozporu s předchozími tvrzeními uveden 6. 12. 2019 a platby v roce 2016 jsou zde v rozporu s tabulkou uvedeny dne 25. 2. 2016 a 6. 10. 2016. Rovněž platby v roce 2015 s tabulkou nekorespondují a je patrno, že doklad byl vyhotoven po postoupení pohledávky, nejdříve v roce 2020, s ohledem na zmínku o Covid 19. Je navíc pravděpodobné, že pokud by žalovaný skutečně dne 12. 10. 2016 něco platil právnímu předchůdci žalobkyně, platil by na závazek, který ještě nebyl po splatnosti, tedy na závazek ze smlouvy ze dne [datum]. 6. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný platil na svůj závazek z uvedené smlouvy o půjčce, uzavřené dne [datum], splátku po splatnosti dne 12. 10. 2016 a proto nemohly nastat účinky uznání závazku ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku a dojít k započetí běhu desetileté promlčecí lhůty dle § 639 téhož zákona. 7. Jelikož závazek žalovaného, jehož plnění se žalobkyně domáhá, se stal zcela splatným 30. 6. 2016, tentýž den se žalobkyně (její právní předchůdce) mohla domáhat plnění u soudu a nejpozději od té doby začala běžet promlčecí lhůta dle § 619 odst.1 občanského zákoníku. Protože dle § 629 téhož zákona je promlčecí lhůta tříletá, byl nárok žalobkyně, který žalobou uplatňuje, zcela promlčen dne 30. 6. 2019. Protože se žalobkyně žalobou ze dne 30. 10. 2020 domáhala již promlčeného nároku a žalovaný promlčení namítnul, byla z tohoto důvodu žaloba o zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. S ohledem na tento závěr se soud dále nezabýval otázkou platnosti předmětné smlouvy o zápůjčce z hlediska § 9 zákona č. 145/2010 Sb. 8. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.