8 C 411/2020-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 34 283 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 20 159,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 8 777,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 159,56 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a za dobu do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 005,88 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o zápůjčce, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 8 391 Kč (úroková sazba 28 % ročně), odměny za hotovostní režim 14 850 Kč a za administrativní činnost ve výši 8 391 Kč. Celkovou částku 46 782 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 100 pravidelných týdenních splátkách po 617 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 5. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila pouze 27 349 Kč a dluží částku 34 283 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 20 159,56 Kč a dlužných poplatků ve výši 14 123,44 Kč. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaná dlužnou částku neuhradila přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], zákaznické karty žalované, oznámení o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020, výzvy k úhradě z 23. 4. 2020 včetně podacího lístku a mzdového listu žalované za rok 2016, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 2. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce, dle které [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o úrok ve výši 8 391 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 8 391 Kč, a za hotovostní režim splátek 14 850 Kč ve 100 týdenních splátkách po 617 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaná byla v roce 2016 zaměstnancem [územní celek] a měla dosahovat příjmu ve výši 15 400 Kč měsíčně, což bylo být ověřeno výplatními páskami. Celkové výdaje měly činit v roce 2016 – 5 600 Kč měsíčně, z čehož nájem činil 2 400 Kč. Dle sdělení zaměstnavatele žalovaná v měsících březnu až květnu 2016, kdy měly být příjmy ověřovány, dosáhla po provedených srážkách za březen 15 452 Kč (z toho zúčtování daně 6 885 Kč), v dubnu 8 476 Kč a květnu 7 944 Kč. Žalovaná splatila na zápůjčku celkem částku 27 349 Kč. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 jí bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má být uhrazena do 10-ti dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 23. 4. 2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 10 000 Kč ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o zápůjčce, kterou upravuje ustanovení § 2387 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 9 tohoto zákona. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Výše uvedené ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje uvedené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce schopnost žalované úvěr splácet, a to dotazem na majetkové, rodinné a pracovní poměry žalované, což bylo zaznamenáno do zákaznické karty, avšak soudu nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval tvrzení o ověřování těchto údajů. Ze zákaznické karty žalované bylo zjištěno, že bylo vycházeno z příjmů žalované ve výši 15 400 Kč, které byly tvořeny mzdou. Ze mzdových listů však bylo zjištěno, že po srážkách ze mzdy bylo zaměstnavatelem vyplaceno 15 452 Kč pouze za březen 2016 díky zúčtování daně a v dalších měsících již průměrná vyplacená mzda nepřesáhla částku 8 500 Kč, tedy je zjevné, že příjmy žalované nemohly být ověřovány výplatními páskami za měsíce březen až květen, jak se uvádí v zákaznické kartě. Měsíční výdaje měly tvořit výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč, na nájem a inkaso 2 400 Kč a na telefon 200 Kč. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením obou smluv zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopností žalované úvěr splácet a vyvození důsledků z něj, vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Tím porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neplatná. 7. S ohledem na tuto neplatnost obou smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytnul dle výše uvedené smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a vráceno bylo 27 349 Kč. Žalovaná tudíž z titulu této neplatné smlouvy žalobkyni dluží žalobkyni 2 651 Kč, které je povinna vrátit. Žalovaná byla vyzvána k vrácení částky dopisem ze dne 20. 1. 2020, který jí byla doručována 14. 2. 2020 prostřednictvím České pošty s.p. Při řádném průběhu doručování by se zásilka dostala do jeho dispozice nejpozději 17. 2. 2020 a desetidenní lhůta k vrácení dluhu uplynula 27. 2. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dluhu následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 8. Protože žalované, která byla ve sporu úspěšnější prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 1 372 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 343 Kč.