8 C 57/2021-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému, jako neprovdaná matka dle ust. § 980 občanského zákoníku, výživného po dobu 2 let, počínaje dnem narození dítěte účastníků [datum] ve výši 4 000 Kč měsíčně a dále se domáhala úhrady nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 23 350 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným v roce 2019 začali vést společnou domácnost a [datum] se jí narodila nezl. [jméno] [příjmení]. Ve společné domácnosti bydleli účastníci do ledna 2021, kdy se žalovaný odstěhoval. Kromě částky 2 000 Kč za měsíc únor 2021 žalovaný žalobkyni ničím nepřispívá na její výživu. Ona je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč a kromě přídavků na děti jiné příjmy nemá. Má další dvě vyživovací povinnosti k nezl. dětem [jméno], jejímž otcem je [příjmení] [příjmení] a nezl. [jméno], jehož otcem je [jméno] [příjmení]. Žalobkyně učinila nesporným, že do 12. 1. 2021, kdy se žalovaný odstěhoval ze společné domácnosti, hradil veškeré náklady spojené s bydlením ve výši 13 500 Kč měsíčně a částečně se podílel i na platbách pro potřeby domácnosti a nezl. dcery, tedy celkem vynaložil měsíčně okolo 15 000 až 16 000 Kč. 2. Ohledně nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ve výši 23 350 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět dne [datum], a proto soud v této části řízení zastavil postupem dle § 96 o.s.ř. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že společnou domácnost s žalobkyní vedl do 12. 1. 2021 a po dobu tohoto soužití hradil veškeré náklady spojené s bydlením ve výši 13 500 Kč měsíčně a částečně se podílel i na platbách pro potřeby domácnosti, tedy celkem na náklady spojené s bydlením a domácností vynaložil okolo 15 000 až 16 000 Kč. Od ukončení společné domácnosti platí na výživu nezletilé 2 000 Kč měsíčně. 4. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] zjistil soud, že u [právnická osoba] žalovaný v době od července 2020 do ledna 2021 dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 6 673,83 Kč. Při odpracování plného počtu pracovních dnů jeho čistá měsíční mzda činila 7 151 Kč při polovičním pracovním úvazku. 5. Z obsahu spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] zjistil soud, že žalovaná od ledna 2020 pobírala kromě rodičovského příspěvku ve výši 9 500 Kč měsíčně, který byl od března 2020 zvýšen o 10 000 Kč měsíčně, i příspěvek na živobytí, který v lednu 2020 činil 1 041 Kč, v únoru 2020 2 260 Kč, v březnu 2020 1 767 Kč, od dubna do července 2020 včetně 5 826 Kč, do ledna 2021 4 726 Kč a následně pobírala příspěvek na živobytí ve výši 1 526 Kč. Od února 2021 pobírá dále příspěvek na bydlení ve výši 6 418 Kč měsíčně, který od července 2021 činí 9 452 Kč. U jednání v této věci ([spisová značka]) dne [datum rozhodnutí] žalovaný uvedl, že agentura práce [příjmení] [příjmení] [jméno], kde si vydělává 6 000 Kč měsíčně, jej přiděluje na práci k dalším společnostem na základě dohody o provedení práce, přičemž takto si vydělá nejméně 16 000 Kč čistého měsíčně. 6. Z pracovní smlouvy uzavřené dne [datum] zjistil soud, že žalovaný je zaměstnancem [právnická osoba] od [datum], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum] a pracovní doba byla sjednána v rozsahu 20 pracovních hodin týdně. 7. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] a mzdových listů vystavených touto společností v roce 2019 a 2020 zjistil soud, že žalovaný rozvázal pracovní poměr s touto společností v červenci 2020 dohodou na svou žádost. Jeho pracovní místo bylo zachováno a žalovaný by zde mohl dosáhnout mzdy ve výši 15 200 Kč hrubého plus prémie, které se na této pozici pohybují v průměru okolo 5 000 Kč měsíčně. V roce 2019 žalovaný u tohoto zaměstnavatele dosahoval průměrného měsíčního čistého výdělku ve výši 11 074 Kč a v roce 2020 (do července) při plně odpracované pracovní době 12 124 Kč. 8. Z rodného listu nezletilé [příjmení] [příjmení] zjistil soud, že otcem nezl. [jméno], [datum narození] je žalovaný a její matkou je žalobkyně. 9. Po zhodnocení výsledků provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého jsou účastníci rodiče nezletilé [jméno] [příjmení], [datum narození], přičemž žalobkyně není za žalovaného provdána. Účastníci vedli společnou domácnost do 12. 1. 2021 a žalovaný hradil do konce ledna 2021 veškeré náklady spojené s bydlením ve výši 13 500 Kč měsíčně a na domácnost vynakládal nejméně dalších 1 500 Kč. Jeho příjem v té době činil dle jeho tvrzení okolo 19 000 Kč měsíčně a byl tvořen příjmem z pracovního poměru i z dohod (o provedení práce, příp. z pracovní činnosti). Od února 2021 nepřispívá žalobkyni na její výživu ničím a platí 2 000 Kč měsíčně na výživu nezletilé [jméno]. Příjmy žalovaného z jeho hlavního pracovního poměru u společnosti [právnická osoba] činily v roce 2020 v průměru okolo 12 000 Kč a pracovní poměr zde skončil v červenci 2020. Od července 2020 je žalovaný zaměstnancem [právnická osoba], kde vykonává práci na poloviční úvazek s výdělkem ve výši 7 151 Kč při plném počtu odpracovaných pracovních dnů. Kromě toho vykonává práci na základě dohody o pracovní činnosti, kde dle svého tvrzení dosahuje příjmu ve výši nejméně 16 000 Kč měsíčně. Žalobkyně má kromě nezl. [jméno] další 2 nezletilé děti, každé s jiným otcem a na každé z dětí pobírá dětské přídavky. Její měsíční příjem představuje rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, příspěvek na živobytí, který v roce 2021 činil 4 726 Kč měsíčně a od února 2021 pobírá příspěvek na bydlení ve výši 6 148 Kč měsíčně. Jiné příjmy prokázány nebyly. 10. Podle § 920 občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu 2 let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. 11. Důvodem pro přiznání výživného neprovdané matce dle výše uvedeného ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku je skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte dochází k dočasnému nebo trvalému snížení příjmů matky, které je žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Soud proto zkoumal příjmy žalobkyně, která je oprávněnou podle výše uvedeného ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku, příjmy žalovaného, který je otcem jejího dítěte a za něhož není žalobkyně provdána, i skutečnost, zda žalovaný poskytoval dobrovolně žalobkyni výživné po dobu, za kterou se žalobkyně výživného domáhá. Shodnými tvrzeními obou účastníků bylo prokázáno, že účastníci vedli společnou domácnost do 12. 1. 2021 a žalovaný po celou dobu platil veškeré náklady spojené s bydlením ve výši 13 500 Kč a dalších minimálně 1 500 Kč přispíval na vedení domácnosti. Zbývající náklady na domácnost hradila žalobkyně z rodičovského příspěvku ve výši 9 500 Kč měsíčně. Z uvedeného je patrno, že žalovaný do konce ledna 2021, kdy uhradil naposledy náklady spojené s bydlením, se částkou nejméně 15 000 Kč podílel na potřebách domácnosti, nepochybně dobrovolně plnil svou vyživovací povinnosti vůči žalobkyni. 12. V době, kdy se žalovaný odstěhoval ze společné domácnosti, byl zaměstnancem [právnická osoba], a to do [datum], kde na poloviční úvazek dosahoval čistého příjmu okolo 7 300 Kč. Dle svého tvrzení učiněného u jednání dne [datum] však jeho příjem činil dohromady okolo 19 000 Kč, což potvrdil i ve své výpovědi u jednání zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Při rozhodování o výživném tedy soud vycházel z těchto příjmů ve výši okolo 19 000 Kč. Od ledna 2021 žalovaný přispívá na výživu nezl. [jméno] částkou 2 000 Kč měsíčně, tedy o tuto částku se jeho příjem snižuje. 13. Příjmem žalobkyně od ledna 2021 byl rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, od února 2021 pobírá příspěvek na bydlení ve výši 6 148 Kč měsíčně a příspěvek na živobytí ve výši 4 728 Kč. Za dobu od 1. 2. 2021, kdy již žalovaný nepřispíval na její výživu ničím, do 4. 7. 2021, tj. do doby, do které se výživného domáhá, činil její celkový příjem téměř 21 000 Kč, tedy byl vyšší než příjem žalovaného, ze kterého navíc žalovaný platí výživného ve výši 2 000 Kč na nezl. dítě. S ohledem na tento vyšší příjem žalobkyně, který má za následek vyšší hmotnou a kulturní úroveň žalobkyně než žalovaného, soud výživné žalovanému nestanovil a žalobu zamítnul. 14. Protože žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovaný nežádal náhradu nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.