9 C 400/2020-35 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím, představující kapitalizovaný úrok 1 495,98 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a náklady spojené s uplatnění pohledávky ve výši 1 250 Kč, které žalovaný dlužil žalobkyni z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným uzavřela dne [datum] její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), která pohledávku postoupila nejprve společnosti [právnická osoba] a následně tato jí převedla žalobkyni. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, žalovaný na podkladě smlouvy čerpal úvěr ve výši 6 000 Kč, který byl splatný ke dni [datum] a který ani z části nevrátil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení žalované částky předžalobní upomínkou, avšak ani přesto žalovaný ničeho neuhradil. 2. Poté, co byla žalobkyně soudem vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o skutečnostech, jakým způsobem zkoumala její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 1 495,98 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 250 Kč. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně před jednáním soudu prvního stupně, soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1, odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum] náhradním způsobem – formou uložení u pošty. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 4. Soud vycházel z listin předložených žalobkyní a nepodařilo se mu zjistit skutkový stav, tak jak jej v žalobě tvrdí žalobkyně, tedy, že by mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, když na předložené smlouvě absentují jakékoliv podpisy smluvních stran a zároveň z tvrzení uvedených k žalobě vyplývá, že projev vůle žalovaného akceptovat nabídku [právnická osoba], vložil do příslušného pole unikátní identifikační kód, který měl sloužit jako elektronický podpis, který ale na předložené listině označené jako Smlouva o revolvingovém úvěru zcela absentuje. Z předložených listinných důkazů však vyplývá, že [právnická osoba] odeslala na účet žalovaného, který označil v předmětné listině s názvem Smlouva o revolvingovém úvěru, 3x částku 2 000 Kč, a to dne [datum] a [datum], tedy celkem 6 000 Kč. Tato skutečnost je rovněž potvrzena i listinami s názvem„ Platební informace: Výpis z účtu“. Žalovaný žádnou částku žalobkyni, ani jejím předchůdkyním nezaplatil. Dohodou ze dne [datum] prodala [anonymizováno] pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba] za sjednanou úplatu. Následně společnost [právnická osoba] prodala tuto pohledávku žalobkyni, a to na podkladně dohody ze dne [datum]. Prodej pohledávky byl žalovanému oznámen zástupcem žalobkyně dopisem ze dne [datum], který byl spolu s výzvou k zaplacení pohledávky před podáním žaloby předán k poštovní přepravě dne [datum]. 5. Nad rámec uvedeného soud dodává, že ani v případě, že by žalobkyní bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi [anonymizováno] a žalovaným, soud by na základě předložených důkazů dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak jí ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tudíž by její nárok mohl mít podklad pouze jako nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení žalovaného. 6. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba v rozsahu částečného zpětvzetí je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl důvod takového plnění, a proto bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], žalovanému ve dnech [anonymizováno] a [datum] zaslala na jeho účet celkem částku 6 000 Kč. Žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho, pročež celá částka 6 000 Kč představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro úplnost soud dodává, že [právnická osoba] platně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], která jí dále platně postoupila na žalobkyni, jež je tak nyní aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 6 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. 7. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou z téhož dne žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109) došlo k doručení zásilky dne [datum]. Od té doby měl žalovaný 3 dny, jak uvedeno v předžalobní upomínce, na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 6 000 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. 8. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a zjistil, že žalobkyně měla úspěch, co do částky 6 717,79 Kč a neúspěch ve výši 4 249,99 Kč. Procesní úspěch po odečtení neúspěchu od úspěchu se rovná 2 467,8 z celkového předmětu řízení (vč. částečného zpětvzetí) 12 217,78 Kč, tj. 20,2 %. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, co částek uvedených ve výroku I. rozsudku bylo zaviněno žalobkyní, nikoliv přičiněním žalovaného. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což nebyl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Soud proto částku, pro kterou bylo řízení zastaveno„ počítal“ jako procesní neúspěch žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 20,2 % jejích účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou tvořeny jednak zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč a dále odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), celkem 600 Kč, plus 3x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč, a to vše dle § 14b odst. 1, odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., plus DPH 21 %, tj. 189 Kč. Dohromady náklady řízení představují částku 1 489 Kč. Z toho část, kterou je žalovaný povinen nahradit žalobkyni (20,2 %) činí 301 Kč. Tuto náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně.