109 C 106/2013-102 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobci se podanou žalobou, která byla soudu doručena dne [datum], domáhali po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jim tuto částku dluží na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum], která byla splatná dne [datum]. 2. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a jeho manželky a soud povolil řešení jejich úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníků – žalovaného a jeho manželky, a výrokem pod bodem IV. usnesení osvobodil dlužníky od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky nepřihlásili, ač tak měli učinit. 3. Soud před tím, než nařídil jednání ve věci, vyzval oba žalobce, aby se vyjádřili, zda s ohledem na shora citované usnesení insolvenčního soudu, na podané žalobě nadále v celém rozsahu trvají. Žalobci se k výzvám, které jim byly doručeny dne [datum], nevyjádřili a k jednání nařízenému na den [datum] se nedostavili, ačkoliv jim předvolání k tomuto jednání bylo řádně doručeno dne [datum]. S ohledem na to, že lhůta k přípravě byla u obou stran sporu zachována, soud jednání provedl v nepřítomnosti žalobců. 4. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, vznikla na základě smlouvy ze dne [datum]. Úpadek žalovaného a jeho manželky byl zjištěn usnesením ze dne [datum]. Soud osvobodil žalovaného a jeho manželku od placení zbytku pohledávek, když splnili soudem povolené oddlužení. 5. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav tak, že dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaná pohledávka vznikla před rozhodnutím o úpadku a jako taková měla být žalobci přihlášena k uspokojení v insolvenčním řízení, nemohla být současně vymáhána v jiném soudním řízení. Poté, co žalovaný splnil schválené oddlužení, insolvenční soud jej v souladu s § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), osvobodil od hrazení zbytku pohledávek, z čehož vyplývá, že žalobci již nemohou žalovanou pohledávku po žalovaném vymáhat a soudně se jí domáhat. Jelikož žalobci nevyužili šanci, kterou jim soud poskytl a nevzali svou žalobu zpět, nezbylo soudu nic jiného, než žalobu pro shora uvedený závěr zamítnout. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by procesně úspěšnému žalovanému náležela plná náhrada nákladů řízení, oproti žalobcům, kteří se svou žalobou byli neúspěšní. Žalovaný se však u jednání náhrady nákladů řízení vzdal a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.