11 C 259/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 810 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 39,34 Kč s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizních poplatků do příslušné evidence 31. 5. 2019. Tímto jednáním žalovanému vznikla povinnost platit dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek. Neplnil však jako poplatník svoji poplatkovou povinnost a nezaplatil televizní poplatky od července 2020 do prosince 2020, vždy ve výši 135 Kč měsíčně, a celkem dluží na poplatcích 810 Kč. S těmito platbami se dostal do prodlení vždy 16. dne příslušného kalendářního měsíce. Přes výzvy žalobkyně k zaplacení dlužných televizních poplatků žalovaná částka zaplacena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 28. 7. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 8. 8. 2021, a to fikcí do datové schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Z předložených listin, tj. z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 3. 2021, upomínky ze dne 18. 1. 2021 včetně doručenky, přehledu předpisů a plateb, výpočtu úroku z prodlení, bylo zjištěno, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizních poplatků do příslušné evidence v květnu 2019. Neplnil však jako poplatník svoji poplatkovou povinnost a nezaplatil televizní poplatky za měsíce červenec 2020 až prosinec 2020, vždy ve výši 135 Kč měsíčně, a celkem dluží na poplatcích 6 x 135 Kč, tj. 810 Kč. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný a lze mu vyhovět. Žalovaný jako držitel televizního přijímače se řádně přihlásil do evidence rozhlasových a televizních přijímačů a stal se tak poplatníkem televizních poplatků. Žalobkyni nezaplatil v rozporu se shora citovanými zákonnými ustanoveními televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od července 2020 do prosince 2020 v celkové výši 6 x 135 Kč, tj. 810 Kč. Předmětné poplatky jsou splatné nejpozději 15. dnem příslušného kalendářního měsíce, a tedy v důsledku neplacení těchto poplatků v předmětném období se žalovaný dostal do prodlení s těmito platbami vždy 16. den daného měsíce. Žalovaný svůj dluh nesplnil a dlužné televizní poplatky žalobkyni neuhradil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, kterou mu žalobkyně poskytla. Dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení ve výši, jak stanoví prováděcí předpis. Žalobkyně se domáhá těchto úroků pouze za dobu od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do 15. 4. 2021 (podání žaloby), což v kapitalizované výši činí 39,34 Kč. Z uvedeného je patrno, že žaloba byla podána po právu, a proto jí soud v celém rozsahu vyhověl. 11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto nebyly účastníky ani tvrzeny. 12. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši. Soud zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za předžalobní výzvu a podanou žalobu, když ve věci jde o tzv. formulářovou žalobu, podávanou v obdobných věcech podle ustáleného vzoru. Další náklady vyúčtované žalobkyní přiznány nebyly v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 405/2014 ze dne 26. 8. 2014, z něhož nelze dovodit nic jiného, než že náklady vynaložené žalobkyní na zastupování advokátem, jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými k účelnému uplatňování práva. Veden těmito důvody proto soud žalobkyni přiznal vedle soudního poplatku toliko částku 200 Kč.