11 C 303/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím, kterou měla žalovaná dlužit právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] a. s. z titulu smlouvy o poskytnutí zápůjčky [číslo] na podkladě které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 10. 5. 2017 bezhotovostní převodem částku 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 500 Kč nejpozději do 4. 6. 2017. Žalovaná ničeho neuhradila. Smlouvou ze dne 1. 9. 2017 právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 8. 9. 2021 vyzval žalobkyni a ze dne 30. 9. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřily, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byly současně poučeny, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 10. 9. 2021 do datové schránky a žalované doručeno dne 10. 10. 2021 fikcí do datové schránky, přičemž žalobkyně i žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřily a soud proto vycházel z toho, že účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to emailovou komunikací ze dne 9. 5. 2017, historií transakcí ze dne 10. 5. 2017, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 9. 2017 a předžalobní upomínkou ze dne 5. 6. 2019 spolu s poštovním podacím archem. Na základě těchto předložených listinných důkazů soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] a. s., dne 9. 5. 2017 zaslala žalované na email potvrzení o přijetí žádosti o půjčku ve výši 8 000 Kč. Dne 10. 5. 2017 žalobkyně zaslala na účet žalované částku ve výši 2 000 Kč. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 1. 9. 2017 ujednána dohoda, podle které došlo k postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni. Dopisem ze dne 5. 6. 2019 odeslaným téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné v celkové výši 11 695 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy, když v mezidobí ničeho neuhradila. 5. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, byť z jiných důvodů než uvedla žalobkyně. Předně je nutno konstatovat, že z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření jakékoliv písemné smlouvy, jejímž obsahem by měly být žalobou tvrzená práva a povinnosti. Z předložených listin byla zjištěna pouze skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně obdržela od žalované dne 9. 5. 2017 žádost o půjčku ve výši 8000 Kč a dne následujícího poskytla bezhotovostním převodem žalované částku 2 000 Kč. Soud se s ohledem na tento závěr nezabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak jí stanoví zákon č. 257/2016 Sb., jelikož nedošlo k (platnému) uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované bez právního důvodu a vznikl jí tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 o. z. Tato pohledávka za žalovanou pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání této pohledávky. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované bezhotovostním převodem částku 2 000 Kč a žalovaná jí nevrátila ničeho, pročež jí stále dluží částku 2 000 Kč, která zároveň představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. K vydání bezdůvodného obohacení byla přitom žalovaná vyzvána prokazatelně předžalobní upomínkou se lhůtou plnění 7 dnů, která byla odeslána dne 5. 6. 2019 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději třetí pracovní den (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. 10. 6. 2019 a sedmidenní lhůta k vrácení poskytnutého plnění (bezdůvodného obohacení) uplynula 17. 6. 2019. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 2 000 Kč dne 18. 6. 2019 a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,05 % ročně od 18. 6. 2019 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny. 9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 2 442,41 Kč (2 000 Kč jistina a 442,41 Kč příslušenství), což představuje 75 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka jistiny vč. příslušenstvím, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci příslušenství částku 827,30 Kč (500 Kč jistina a 327,30 Kč příslušenství), což představuje 25 % z celkového předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 50 %. 10. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 200 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč by činily 1 489 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 50 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 744,50 Kč.