11 C 328/2021-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 7 683 Kč (jako součtu jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 570), když tuto částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi stranami formou prostředků komunikace na dálku dne 15. 6. 2020, na podkladě níž poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly žalované předány převodem na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Při uzavírání smlouvy přitom žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že si výpisem z bankovního účtu žalované za období 1. 3. 2020 – 31. 3. 2020, a výpisem databáze poskytovatelé úvěru [anonymizována dvě slova] Credit Bureau). Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalované ke splácení úvěru. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit poskytnuté peněžní prostředky do 29. 6. 2020. Žalovaná však na úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 30. 6. 2020 do zaplacení (jeho kapitalizovaná výše z období od 30. 6. 2020 do 9. 5. 2021 činí 429,45 Kč) a smluví pokuty podle čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč od 30. 6. 2020 do 9. 5. 2021 v celkové výši 1 570 Kč, a to s ohledem na § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky na základě smluvního ujednání e-mailem. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 8. 10. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 25. 10. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne 15. 6. 2020, občanským průkazem žalované, výpisem z běžného účtu žalované za měsíc březen 2020, výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů [anonymizováno] ze dne 15. 6. 2020, výpisem z účtu žalobkyně a předžalobní výzvou k úhradě ze dne 26. 4. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, podle kterého účastníci řízení uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 15. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a následně také na podkladě této dohody téhož dne skutečně tyto finanční prostředky poskytla žalované převodem na její bankovní účet a žalovaná se naopak zavázala takto poskytnutou částku žalobkyni vrátit do 14 dnů od poskytnutí úvěru a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 113 Kč, který měl být splacen společně s jistinou úvěru. Dále se účastnice dohodly na tom, že pokud se žalovaná dostane do prodlení s plněním jakékoli části dluhu, má žalobkyně nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, jakož i na tom, že při prodlení žalované s úhradou jakékoliv finanční částky je žalobkyně oprávněna zasílat žalované upozornění na prodlení, a to buď prostřednictvím SMS zprávy, telefonického rozhovoru nebo e-mailové zprávy. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky na základě smluvního ujednání e-mailem zaslaným na adresu [email], tj. na adresu uvedenou ve smlouvě. V této výzvě žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 12 385,64 Kč včetně nákladů advokáta, a to do 7 dnů od doručení této výzvy pod hrozbou podání žaloby. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 122 odst. 1 písm. c) a odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud přitom dospěl k závěru, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku platně sjednána úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 o. z., na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč. Obě plnění měla být žalovanou uhrazena do 29. 6. 2020. Daný právní vztah je podle názoru soudu rovněž nutné posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 5 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně si za pomocí výpisu z účtu žalované ověřila výši jejich příjmů a výši jejich výdajů; současně si žalobkyně ověřila kreditní skóre žalobkyně v databázi [anonymizována čtyři slova]). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostála své povinnosti vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované splácet předmětný úvěr. Žalovaná se v úvěrové smlouvě zavázala uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 113 Kč, a to do 29. 6. 2020. Jelikož svým povinnostem vyplývajícím z předmětné smlouvy nedostála, soud jí tuto povinnost uložil rozsudkem. 10. Pokud jde o smluvní pokutu sjednanou v předmětné úvěrové smlouvě v čl. IX odst. 1 písm. a) úvěrové smlouvy, podle názoru soudu výše této smluvní pokuty odpovídá § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalobkyně požaduje smluvní pokutu ode dne prodlení žalované, tj. od 30. 6. 2020 do 9. 5. 2021, tj. ve výši 1 570 Kč, odpovídá požadovaná výše smluvní pokuty i § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto vyhověl žalobě i v této