11 C 389/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 240 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 554,06 Kč s odůvodněním, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se jako poplatník televizních poplatků do příslušné evidence 1. 12. 2013. Tímto jednáním žalované vznikla povinnost platit dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek. Neplnila však jako poplatník svoji poplatkovou povinnost a nezaplatila televizní poplatky od září 2018 do srpna 2020, vždy ve výši 135 Kč měsíčně, a celkem dluží na poplatcích 3 240 Kč. S těmito platbami se dostala do prodlení vždy 16. dne příslušného kalendářního měsíce. Přes výzvy žalobkyně k zaplacení dlužných televizních poplatků žalovaná částka zaplacena nebyla. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 4. 1. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 17. 1. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Z předložených listin, tj. z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 21. 6. 2021, upomínky ze dne 27. 11. 2020 včetně dodejky, výpočtu úroku z prodlení, bylo zjištěno, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače a přihlásila se jako poplatník televizních poplatků do příslušné evidence v prosinci 2013. Neplnila však jako poplatník svoji poplatkovou povinnost a nezaplatila televizní poplatky za měsíce leden 2017 až srpen 2020, avšak žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení televizního poplatku toliko za období od září 2018 do srpna 2020, vždy ve výši 135 Kč měsíčně, a celkem dluží na poplatcích 24 x 135 Kč, tj. 3 240 Kč. 5. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 6. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku. 7. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 8. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný a lze mu vyhovět. Žalovaná jako držitelka televizního přijímače se řádně přihlásila do evidence rozhlasových a televizních přijímačů a stala se tak poplatníkem televizních poplatků. Žalobkyni nezaplatila v rozporu se shora citovanými zákonnými ustanoveními televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období leden 2017 až srpen 2020, avšak žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení televizního poplatku toliko za období od září 2018 do srpna 2020 v celkové výši 24 x 135 Kč, tj. 3 240 Kč. Předmětné poplatky jsou splatné nejpozději 15. dnem příslušného kalendářního měsíce, a tedy v důsledku neplacení těchto poplatků v předmětném období se žalovaná dostala do prodlení s těmito platbami vždy 16. den daného měsíce. Žalovaná svůj dluh nesplnila a dlužné televizní poplatky žalobkyni neuhradila ani v dodatečné lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, kterou jí žalobkyně poskytla. Dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení ve výši, jak stanoví prováděcí předpis. Žalobkyně se domáhá těchto úroků pouze za dobu od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou do 15. 7. 2021 (podání žaloby), což v kapitalizované výši činí 554,06 Kč. Z uvedeného je patrno, že žaloba byla podána po právu, a proto jí soud v celém rozsahu vyhověl. 11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalované k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto nebyly účastníky ani tvrzeny. 12. S ohledem na výsledek sporu přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v plné výši. Soud zavázal žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 600 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 200 Kč jako dvě paušální náhrady dle § 2 odst. 1, § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za předžalobní výzvu a podanou žalobu, když ve věci jde o tzv. formulářovou žalobu, podávanou v obdobných věcech podle ustáleného vzoru. Další náklady vyúčtované žalobkyní přiznány nebyly v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 405/2014 ze dne 26. 8. 2014, z něhož nelze dovodit nic jiného, než že náklady vynaložené žalobkyní na zastupování advokátem, jsou v tomto případě, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, náklady nikoliv potřebnými k účelnému uplatňování práva. Veden těmito důvody proto soud žalobkyni přiznal vedle soudního poplatku toliko částku 200 Kč.