116 C 18/2021-49 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. se zdůvodněním, že s ní [země] – [anonymizována tři slova] vedlo soudní spor ve věci řízení o žalobě proti rozhodnutím OFŘ ze dne 29. 3. 2019, č. j. 13534/19/5000-10310-712195. Rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 4. 2020, č. j.: [číslo jednací] byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 15 342 Kč. Tuto částku OFŘ poukázalo na bankovní účet žalované. Později byl však výše uvedený rozsudek na základě rozhodnutí [název soudu] ze dne 3. 12. 2020, č. j.: [číslo jednací], zrušen a vrácen k dalšímu řízení [název soudu]. Tento rozsudek NSS nabyl právní moci dne 9. 12. 2020. Vykonatelný je dle § 54 odst. 7 s. ř. s. i s přihlédnutím k § 161odst. 2 o. s. ř. ode dne 10. 12. 2020. Žalovaná je tak v prodlení od 11. 12. 2020. Výše uvedená částka byla žalobkyní uhrazena jako náhrada nákladů řízení přiznaných na základě rozsudku, který byl následně soudem zrušen, čímž odpadl právní důvod tyto náklady řízení hradit a na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení. OFŘ postoupilo pohledávku nadřízenému orgánu, tj. Generálnímu finančnímu ředitelství. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Rozsudkem ze dne 16. 4. 2020, č. j. 22 Af 21/2019 – 44, [název soudu] uložil [anonymizováno] finančnímu ředitelství povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů soudního řízení správního ve výši 15 342 Kč (rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Tuto povinnost finanční ředitelství splnilo dne 10. 6. 2020 převodem částky na účet zástupce žalované (výpis z účtu ze dne 10. 6. 2020, přípis zástupce žalované ze dne 5. 6. 2020). Rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], však Nejvyšší správní soud celý rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek NSS). Rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], pravomocným od 23. 3. 2021, [název soudu] správní žalobu žalované zamítl a rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (rozsudek sp. zn. [spisová značka]). OFŘ dne 12. 1. 2021 doručilo žalované výzvu k zaplacení žalované částky do 7 dnů od doručení upomínky, žalobkyně později další výzvu (výzvy s doručenkami). Výše jmenované důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro meritum případu závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Další důkazy soud neprovedl, protože nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. Soud opatřil a provedl důkaz v podobě rozsudku [název soudu] ze dne 25. 2. 2021 na základě § 120 odst. 2 první věty o. s. ř., přestože jej účastnice nenavrhly, protože jeho existence vyplynula z rozsudku NSS, který nebyl konečným meritorním rozhodnutím, neboť pouze zrušil předchozí rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň byl tento důkaz potřebný ke zjištění skutkového stavu, poněvadž až do okamžiku právní moci tohoto konečného rozhodnutí objektivně nebylo jisté, jak soud rozhodne o nákladech řízení. Opatřením a provedením důkazu nebyl narušen princip rovnosti účastníků řízení, poněvadž žalobkyní předložené důkazy byly dostatečné k prokázání vzniku jejího nároku a protože rozsudek, který soud vyžádal, by se nemohl stát pravomocným, kdyby nebyl doručen OFŘ, což znamená, že by jej žalobkyně na výzvu soudu nepochybně předložila. Soud ovšem v zájmu rychlosti řízení zvolil cestu vyžádání rozsudku přímo od krajského soudu. 4. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Rozsudkem ze dne 16. 4. 2020, č. j. [číslo jednací], Krajský soud v Ostravě uložil Odvolacímu finančnímu ředitelství povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů soudního řízení správního ve výši 15 342 Kč. Tuto povinnost finanční ředitelství splnilo dne 10. 6. 2020 převodem částky na účet zástupce žalované. Rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. [číslo jednací], však Nejvyšší správní soud celý rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], pravomocným od 23. 3. 2021, Krajský soud v Ostravě správní žalobu žalované zamítl a rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. OFŘ dne 12. 1. 2021 doručilo žalované výzvu k zaplacení žalované částky do 7 dnů od doručení upomínky, žalobkyně později další výzvu. 5. Soud případ právně kvalifikoval jako závazek z bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z právního důvodu, který odpadl (§ [číslo] odst. 1, odst. 2, § 3000 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Právní nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení má procesní charakter; vzniká teprve okamžikem právní moci příslušného výroku soudního rozhodnutí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). V tomto smyslu měla daná část výše uvedeného rozsudku krajského soudu právotvorný účinek. Nejvyšší správní soud později onen rozsudek zrušil s účinky ex tunc, protože rozhodnutí krajského soudu bylo od prvopočátku nesprávné. Bylo tudíž právním důvodem, který následně odpadl se zpětným právním účinkem, pročež se plnění na jeho základě poskytnuté stalo bezdůvodným obohacením. Protože bylo jediným právním základem příslušného výroku procesní pravidlo, jsou nahrazené procesní výlohy bezdůvodným obohacením žalované (§ 2991 odst. 2 o. z.) Pohledávka se stala splatnou na základě výzvy k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). A to po uplynutí lhůty 7 dnů, kterou soud považuje za odpovídající zákonné lhůtě„ bez zbytečného odkladu“ (tamtéž). To znamená, že se pohledávka stala splatnou dne 20. 1. 2021 a že od 21. 1. 2021 byla žalovaná v prodlení (§ 1970 první věta o. z.). Žalovaná se tedy dnem následujícím den splatnosti ocitla v prodlení, čímž jí vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši odpovídající ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, zde tedy ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně se tedy mýlí v názoru, že se žalovaná do prodlení dostala již počínaje dnem následujícím po dni vykonatelnosti rozsudku NSS na základě § 54 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. a § 161 odst. 2 o. s. ř. výrok rozsudku NSS totiž žalované neukládal žádnou platební povinnost a navíc nebyl konečným rozhodnutím v daném soudním řízení. Právní nárok na vydání bezdůvodného obohacení navíc nemá hmotněprávní, nýbrž hmotněprávní povahu, přestože byla právním důvodem jeho vzniku procesní pravidla. [příjmení] tohoto protiprávního stavu nicméně reguluje hmotněprávní řád. Proto soud otázku splatnosti posoudil podle o. z. Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost příslušné části žalované pohledávky. Proto jí soud výrokem I. tuto část přiznal. 6. Výrokem II. zbývající část žaloby zamítl s ohledem na později nastalou splatnost žalované pohledávky. 7. Výrok III. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, 142 odst. 3 a 142a odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná až na poměrně nepatrnou část a protože zaslala žalované v časovém limitu zákonem předvídaném předžalobní upomínku. Náhrada sestává z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů v podobě žaloby a předžalobní upomínky (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), 2 odst. 3 vyhlášky MSp č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Celková náhrada tak činí 600 Kč. 8. Výrok IV. má oporu v ustanovení § 2 odst. 3 první věty zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále„ z. s. p.“), neboť žalobkyně byla od soudního poplatku za řízení osobně osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. a) z. s. p.) a měla v řízení převážný úspěch. Žalovaná proti ní současně nemá právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozena. Na věci nic nemění fakt, že žalobkyně byla úspěšná jen částečně, jelikož byla procesně úspěšnější a i kdyby podala žalobu jen na částku, kterou jí soud výrokem I. nakonec přiznal, soudní poplatek by byl stejně vysoký (Položka 1 odst. 1 písm. a) sazebníku poplatků). Poplatek činí 1 000 Kč, nikoli 400 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku poplatků, protože žalobkyně navrhla vydání elektronického platebního rozkazu, což se nestalo (Položce 2 odst. 2 sazebníku poplatků). 9. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I., III. a IV. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.