15 C 130/2021-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 3 742 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v minulosti zněla obchodní firma žalobce„ [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“. Tyto původní obchodní firmy mohou být uvedeny v přiložených dokumentech, jimiž žalobce dokládá svůj nárok. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle §562 NOZ, a to následujícím způsobem. 2. Žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobce [webová adresa]. Při registraci uvedla požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. 3. Žalovaná žalobci k prokázání totožnosti předložila elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. 4. Na základě úspěšné registrace byla žalované v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. 5. Žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v níže uvedené Smlouvě o úvěru. Žalobce posoudil úvěruschopnost (§ 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.) žalované výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalované za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů [právnická osoba] ([anonymizována tři slova]) nebo [právnická osoba] provozovaného [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalované ke splacení úvěru. 6. Následně žalobce uzavřel se žalovanou dne 30.6.2017 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen také jako„ Smlouva o úvěru“ nebo„ Smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaná odsouhlasila její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalované. 7. Podle § 562 odst. 1 NOZ má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Žalobce uzavírá smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronického systému, jak předpokládáno ust. § 562 odst. 1 NOZ a dovolává se tímto jejich správnosti. 8. Ve smlouvě žalobce jako úvěrující sjednal s žalovanou jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 2.000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději dne 28.7.2017 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 742 Kč. 9. Žalobce poskytl žalované úvěr dne 30.6.2017 (datum odepsání úvěru z účtu žalobce) převodem na účet č. [bankovní účet]. 10. Žalovaná úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradila. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 2.000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 742 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 29.7.2017 do zaplacení. 11. Žalobce dokládá způsob výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení: -) úrok ve výši 551,38 Kč byl vypočítán v zákonné výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od 29.7.2017 do 30.12.2020. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2.000 Kč od 29.7.2017 do 10.12.2018 v celkové výši 1.000 Kč. 12. Žalobce nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny. 13. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil. 14. Soud ve věci výzvou ze dne 31.5.2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Tato výzva byla žalované řádně doručena dnem 11.6.2021, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotný žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě. 15. Z žalobcem předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30.6.2017, potvrzení platby MONETA Money Bank, předžalobní upomínky ze dne 1.12.2020, je v řízení prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout a také dne 30.6.2017 skutečně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem částku 2 742 Kč, z toho 2 000 Kč jako samotný úvěr a 742 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, to nejpozději dne 28.7.2017. Strany si přímo ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaná poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč, v tomto řízení uplatněné za dobu od 29.7.2017 do 10.12.2018 celkové výši 1 000 Kč. 16. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle ust. § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 18. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze jí proto vyhovět. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 30.6.2017 platně uzavřena písemná smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě níž vznikla žalobci povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 742 Kč. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Současně pak je na tuto smlouvu nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb., který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr, když na straně žalovaného vystupovala fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti a naopak na straně banky, pak právě právnická osoba, jednající v rámci své obchodní činnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u dané smlouvy neshledal absenci požadavků stanovených v tomto zákoně, navíc žalovaná, jako spotřebitel, žádné nároky vyplývající z předmětného zákona u banky neuplatnila, posoudil soud danou smlouvu o úvěru jako platnou i ve smyslu předmětného zákona, když doba splatnosti úvěru byla stanovena ve lhůtě kratší než jeden měsíc, jednalo se tedy o úvěr velice nízký a na velice krátkou dobu. Dále ve smyslu ustanovení § 2048 občanského zákoníku a podle ujednání v úvěrové smlouvě vznikl žalobci rovněž nárok na úhradu smluvní pokuty zatím ve výši 1 000 Kč, kterou žalobce uplatnil proti žalované ve smyslu čl. IX.1.a. úvěrové smlouvy za dobu od 29.7.2017 do 10.12.2018 ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč. I v této části shledal soud nárok žalobce důvodný, a proto mu ho vyhověl. 20. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1 968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobci tak proto vznikl vůči žalované též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně, která ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb., odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. soud stanovil lhůtu k plnění v délce 3 dnů, když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek. 21. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci nepatrný neúspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Tyto celkové náklady řízení tak činí 1.489 Kč, kte