15 C 23/2022-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 810 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce 6-11/2020 po 135 Kč v celkové výši 810 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 291,09 Kč. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, v souladu s ust. § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný se k věci písemně nevyjádřil, nesdělil žádné skutečnosti na svoji obranu, v řízení zůstal nečinný. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru: Z potvrzení ze dne 16.9.2021 bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence v 6/2016, v měsících 6-11/2020 žalobci nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 810 Kč, když měsíční výše poplatků činí částku 135 Kč. Dopisem ze dne 8.3.2021 žalobce žalovaného vyzval k zaplacení dlužných poplatků. Ze specifikace výpočtu zákonného úroku z prodlení byl zjištěn kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 16.8.2020 do 27.10.2021 ve výši 79,86 Kč. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do jistiny i požadovaných úroků z prodlení. Nárok žalobce vyplývá ze zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se přihlásil v 6/2016 do evidence poplatníků televizních poplatků, na základě čehož mu vznikla povinnost zaplatit televizní poplatky, a to ve výši 135 Kč měsíčně v daných měsících. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by žalobci cokoliv z žalované částky na dlužné televizní poplatky v daném období zaplatil, žalobce dále prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení dlužné částky, jak vyžaduje ust. § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit televizní poplatky v celkové výši 810 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobce kapitalizoval částkou ve výši 79,86 Kč, což odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 142a o.s.ř., zejména však soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 405/2014 ze dne 26.8.2014, který uzavřel, že náklady vynaložené žalobcem za zastupování advokátem v řízení o zaplacení dlužných televizních poplatků, kdy jde o prosté vymáhání zákonem stanovených televizních poplatků, přestavuje náklady nikoliv potřebné k účelnému uplatňování práva žalobce. Za náklady potřebné k účelnému uplatnění práva žalobce lze tedy počítat pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., za dva úkony představující sepis žaloby a výzvu k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a), proto soud ve výroku II. procesně neúspěšného žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit procesně úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení pouze částku 600 Kč. 7. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů, když pro delší lhůtu soud, příp. pro plnění ve splátkách, neshledal žádný důvod. Náklady řízení soud zavázal žalovanou zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.