15 C 76/2019-302 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem sporu je určení vlastnictví k nemovitým věcem citovaným ve výroku I. rozsudku, dle změny žaloby provedené žalobkyní u jednání dne 7.9.2020, kdy žalobkyně a žalovaný současně soudu předložili návrh na schválení uzavřeného smíru, o němž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 7.9.2020 č.j. 15 C 73/2019-199, který nabyl právní moci dne 25.10.2021, kterým soud uzavřený smír neschválil. Krajský soud v Ostravě k odvolání obou účastníků proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7.9.2020, č.j. 15 C 76/2019-199 ve znění opravného usnesení ze dne 23.3.2021, č.j. 15 C 76/2019-232, usnesení okresního soudu potvrdil usnesením ze dne 7.9.2021, č.j. 15 Co 40/2021-291. 2. Naléhavý právní zájem spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že nebyla zapsána v katastrálním úřadu jako vlastník nemovitostí spolu se svým manželem, v podstatě tím bylo způsobeno, že byla na svých vlastnických právech zkrácena o právo nakládat s věcmi, co do formy užívání, požívání plodů a užitků, o tato vlastnická práva byla připravena, je zcela zřejmé, že nemovitý majetek nabyli manželé ze společného jmění, údaje zapsané v katastrálním úřadu by měly být správné a od nesprávného zápisu se pak odvíjí řada dalších sporů. 3. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř., soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 4. V daném případě nastala procesní situace předpokládaná v § 99 odst. 2 o.s.ř., věta druhá. Po právní moci usnesení, kterým uzavřený smír nebyl schválen, soud pokračoval v řízení. 5. U jednání dne 15.9.2022 žalobkyně odkázala na podanou žalobu, všechny její doplnění a vyslovila domněnku, že krajský soud ve svém rozhodnutí překročil své pravomoci, když se vyjadřoval k věci samé a nikoliv pouze k procesním aspektům při schvalování či neschvalování smíru. Žalobkyně v žádném případě nechce jednat nepoctivě, chce jen změnit následky předchozího nesprávného rozhodnutí správních úřadů, má za to, že žalobkyně přišla o své vlastnictví a následně bylo její vlastnické právo deformováno následnými převody vlastnictví a dále má za to, že nárok po morální stránce je opodstatněný. Z tohoto důvodu navrhuje, aby žalobě bylo vyhověno v duchu připuštěné změny žaloby. 6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobě vyhověl, ztotožnil se s názorem žalobkyně, má za to, že rozhodnutí krajského soudu je nesprávné, tímto rozhodnutím si krajský soud pomohl při rozhodování v jiných věcech v rámci rozhodování o vlastnictví nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro [územní celek]. 7. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. K tomu, aby se žalobce mohl domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, vyžaduje zákon existenci naléhavého právního zájmu. Má se tím na mysli naléhavý právní zájem žalobce (PrRo 11/1999, s. 601, NS 2 Cdon 756/97). 9. Požadavek naléhavého právního zájmu v procesním právu koresponduje s kategorií újmy účastníka jako legitimačního předpokladu k podání opravného prostředku (srov. § 201). Určovací žaloba je - obdobně jako opravné prostředky - institutem ryze procesním; k tomu, aby mohla být projednána, se vyžaduje, aby žalobci hrozila konkrétní újma na jeho právech, resp. aby mu hrozilo uplatnění povinnosti ze strany žalovaného. 10. Judikatura, byť požadavek naléhavého právního zájmu za procesní podmínku nepovažuje, vyjadřuje uvedenou myšlenku tím, že naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (důvody R 6/2003; srov. již R 17/72 a SoJ 21/97, NS 3 Cdon 1338/96). 11. Existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti, tj. bez toho, že by žalovaný tento nedostatek namítal (Vážný 9311). Soud není ovšem povinen, aby ze všech možných hledisek pátral po tom, zda by právní zájem mohl být opodstatněn i jinak, než to učinil žalobce (Vážný 4722). Závěr o existenci naléhavého právního zájmu přitom lze přijmout i na základě výsledků provedeného dokazování (SoJ 36/09, NS 29 Odo 1513/2005). 12. V dané věci bylo provedeno dokazování a jeho závěry shrnuty v usnesení ze dne 7.9.2020 č.j. 15 C 76/2019-199 ve znění opravného usnesení ze dne 23.3.2021 č.j. 15 C 76/2019-232 ve spojení s usnesením ze dne 7.9.2021 č.j. 15 Co 40/2021-291, jež jsou v právní moci a na která soud pro stručnost odkazuje. 13. Žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, v tomto směru soud odkazuje na odůvodnění usnesení ze dne 7.9.2021 č.j. 15 Co 40/2021-291, zejména bod 17, 18 cituji:“ Pokud jde o zápis v katastru nemovitostí, pak by se rozhodnutí vydané v této věci, ať již ve formě usnesení o schválení smíru či vyhovujícího rozsudku, nemohlo dotknout právní sféry třetí osoby, tj. stávajících katastrálních vlastníků, manželů [příjmení], kteří nejsou účastníky tohoto řízení. Současně by ani takové rozhodnutí soudu nemohlo vyvolat příslušnou změnu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí, stejně jako založit tzv. duplicitní vlastnictví, když oproti předcházející právní úpravě by příslušný katastrální úřad zápis (ve formě vkladu) podle takového rozhodnutí vydaného v řízení, jehož nebyli účastníky katastrální vlastníci, vůbec nepovolil, neboť ve vkladovém řízení má katastrální úřad mimo jiné za povinnost dle § 17 odst. 2 písm. g) zák. č. 256/2013 Sb. o katastru nemovitostí zkoumat, zda navrhovaný vklad podle předložené veřejné listiny navazuje na dosavadní zápisy v katastru, což by v tomto případě splněno nebylo s ohledem na okruh účastníků řízení. Pokud by byl předložen ke vkladu nabývací titul ve formě rozhodnutí soudu, pak za situace, kdy by v katastru nemovitostí jako vlastník stejných nemovitostí vystupovaly třetí osoby podle jiného tzv. nabývacího titulu; pak tento nesoulad, jenž byl za předchozí právní úpravy při kumulaci tzv. nabývacích titulů řešen zmíněným zápisem duplicitního vlastnictví, by katastrální úřad nebyl oprávněn řešit jinak, a proto by za takové skutkové konstelace návrh na vklad musel být zamítnut (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2014, sp. zn. 30 Cdo 3595/2014)“. <i>14. V případě, že by naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení měl spočívat ve výhodě, kterou by účastníci v případě vyhovění žaloby získali pro v pořadí druhý spor o určení vlastnického práva vedený proti manželům [příjmení], nyní u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pak je třeba zdůraznit, že o vlastnickém právu k předmětným pozemkům mezi účastníky tohoto řízení a manžely [příjmení] již bylo pravomocně rozhodnuto. Současně otázku vlastnického režimu obou dotčených pozemků před uzavřením kupní smlouvy z roku 2007 mezi žalovaným jakožto prodávajícím a manžely [příjmení] jako kupujícími je soud projednávající tuto v pořadí druhou věc o určení vlastnického práva mezi stejnými účastníky oprávněn řešit samostatně, bez ohledu na výsledek tohoto řízení, neboť rozhodnutím v této věci s jiným okruhem účastníků vázán není. Zcela bez významu je pak výsledek tohoto řízení také pro probíhající exekuční řízení a spory s nimi spojené, stejně tak pro spor o určení neexistence zástavního práva, opět pro rozdílný okruh účastníků řízení. Dle názoru odvolacího soudu tedy žalobkyně na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem a v takovém případě v řízení zahájeném žalobou bez naléhavého právního zájmu ani není možno věc vyřešit schválením soudního smíru.</i> 15. Ze žaloby, vzájemného postoje žalobkyně a žalovaného vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným není spor. Společným úsilím se snaží změnit vlastnické právo k předmětným nemovitostem do minulosti. Aby byl však splněn požadavek naléhavého právního zájmu, musela by žalobkyni hrozit konkrétní újma na jejich právech ze strany žalovaného, tato hrozba újmy ze strany žalovaného však neexistuje. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř. kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 17. Soud musel o náhradě nákladů řízení rozhodnout, neboť se jedná o rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí (§ 150 odst. 1 o.s.ř.). 18. Procesně úspěšnému žalovanému (který fakticky v žádném sporu s žalobkyní nebyl, když navrhoval vyhovění žaloby) by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, žalovaný se však práva na náhradu nákladů výslovně vzdal, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.