16 C 166/2022-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky specifikované výrokem I. coby součtu sankčního příspěvku za porušení právní povinnosti uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a nákladů žalobkyně, spojených s mimosoudním uplatněním práva na zmíněný příspěvek, to vše s úrokem z prodlení. Žalovaná neměla sjednáno zmíněné pojištění jako vlastnice/provozovatelka osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, VIN: [číslo], v době od 1. 3. 2019 do 4. 1. 2020. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, ač ji k tomu soud vyzval. Nepopřela tedy skutková tvrzení žalobkyně a neučinila je spornými (§ 6 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.). To sice neznamená, že by byla nesporná, přesto soud k pasivitě žalované podpůrně přihlédl. 3. Soud rozhodl bez ústního jednání na základě § 115a o. s. ř. Skutkový stav byl totiž objasněn důkazy předloženými žalobkyní, která rozhodnutí bez nařízení jednání navrhla v žalobě. Soud vyzval žalovanou, aby se k této možnosti do 10 dnů od doručení výzvy také vyjádřila s upozorněním, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná nereagovala, přestože jí výzva byla účinně doručena. 4. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná neměla jako vlastnice osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, VIN: [číslo], jež bylo v Centrálním registru vozidel zapsáno jako provozované, v době od 1. 3. 2019 do 4. 1. 2020, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla (výpis z CRV). Žalobkyně žalované dne 19. 2. 2020 doporučeně odeslala výzvu k zaplacení sankčního příspěvku a nákladů mimosoudního uplatnění práva s popisem důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslením výše příspěvku a nákladů [žalobkyně], lhůtou ke splnění platební povinnosti 30 dnů a s poučením žalované o jejích právech a povinnostech včetně možnosti doložit [žalobkyni] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Později jí žalobkyně doporučeně odeslala další výzvu i s poučením o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [žalobkyně] u soudu (jednotlivé výzvy k úhradě). Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, pro výsledek řízení závažné a věrohodné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu. 5. Soud tedy založil rozsudek především na následujícím skutkovém závěru. Žalovaná neměla jako vlastnice osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, VIN: [číslo], jež bylo v Centrálním registru vozidel zapsáno jako provozované, v době od 1. 3. 2019 do 4. 1. 2020, sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalobkyně žalované dne 19. 2. 2020 doporučeně odeslala výzvu k zaplacení sankčního příspěvku a nákladů mimosoudního uplatnění práva s popisem důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslením výše příspěvku a nákladů [žalobkyně], lhůtou ke splnění platební povinnosti 30 dnů a s poučením žalované o jejích právech a povinnostech včetně možnosti doložit [žalobkyni] okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Později jí žalobkyně doporučeně odeslala další výzvu i s poučením o možnosti žalobkyně uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů [žalobkyně] u soudu. Je obecně známo, že doporučeně odeslané dopisy bývají adresátovi doručeny nejpozději třetí pracovní den po svém odeslání. 6. Soud případ právně kvalifikoval jako právní povinnost žalované zaplatit žalobkyni coby oprávněné osobě příspěvek a náklady jeho mimosoudního uplatnění jako právní následek nesplnění povinnosti mít vozidlo pojištěno povinným zákonným pojištěním (§ 4 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 a § 2 písm. i) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále„ z. p. r.“). Žalovaná byla jako vlastnice provozovaného vozidla povinna zaplatit příspěvek za každý den, kdy neměla zmíněné pojištění (§ 4 odst. 1, odst. 2 z. p. r.). Platební povinnost jí vznikla i vzhledem ke zmíněným nákladům žalobkyně na uplatnění práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 z. p. r.). Výše příspěvků odpovídala součinu počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tedy 310, a výše denní sazby pro příslušný druh vozidla, tedy 35 Kč (§ 4 odst. 3 z. p. r. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále„ vyhlášky“). Výše nákladů uplatnění pak činí 300 Kč (§ 4 odst. 4 z. p. r. ve spojení s § 2a vyhlášky). Žalobkyně dala žalované dostatečný prostor k dobrovolnému splnění dluhu výzvami, jež splňovaly všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 4 odst. 6 a 7 z. p. r. Žalovaná však nezaplatila. Po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy se jeho dluh stal splatným (§ 4 odst. 7 z. p. r.). Vznikla jí tak povinnost zaplatit i úrok z prodlení (§ 1970 první věta zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. z.“). Výši úroku žalobkyně vyčíslila a počátek jeho placení určila v souladu se zákonem (§ 1970 druhá věta o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobkyně tedy prokázala vznik a splatnost žalovaných pohledávek. Vzhledem k pasivitě žalovaného proto soud vyšel z právní domněnky jejich trvání ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) Z těchto důvodů soud žalobkyni výrokem I. přisoudil celou žalovanou částku. 7. Výrok II. odpovídá ustanovením § § 137 odst. 1, odst. 2, 142a odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalobkyně v časovém limitu předvídaném zákonem žalovanému odeslala předžalobní upomínky a protože byla ve sporu plně úspěšná. Náklady sestávají ze soudního poplatku 800 Kč podle Položky 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a z nákladů vyčíslených v následující tabulce podle vyhlášky MSp č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, dále„ a. t.“). Sazbu mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby až do žaloby včetně soud stanovil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. a) – c), bodem 2., paušální náhradu hotových výdajů podle § 14b odst. 1 písm. a) – c) ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Soud tedy aplikoval snížené sazby, protože je mu z úřední činnosti známo, že v těchto právně i skutkově jednoduchých věcech advokátka žalobkyně opakovaně podává žaloby lišící se prakticky jen osobou žalovaného, druhem vozidla, dobou, kdy žalovaný nebyl pojištěn a výší a splatností pohledávky. Jednotlivé úkony tudíž měly spíše charakter administrativní, než individualizované právní služby. Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, protože v něm obsažená skutková tvrzení a důkazní návrhy měla správně obsahovat již žaloba (§ 79 odst. 1 druhá věta, odst. 2 o. s. ř.), pročež bylo doplnění žaloby v tomto ohledu nadbytečné a jeho náklady tudíž neúčelné (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Protože je advokátka žalobkyně plátkyní DPH, připočítal soud k nákladům též 252 Kč jako náhradu za DPH (§ 137 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 151 odst. 2 druhou větou o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb.). Celkové náklady tedy činí 2 252 Kč. Žalovaná má povinnost nahradit náklady řízení sice vůči žalobkyni, ale danou částku musí zaplatit advokátce jako její zástupkyni (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). úkon právní služby; ustanovení a. t.; mimosmluvní odměna; náhrada hotových výdajů; náhrada za DPH převzetí a příprava zastoupení; § 11 odst. 1 písm. a); 300 Kč; 100 Kč; předžalobní upomínka; § 11 odst. 1 písm. d); 300 Kč; 100 Kč; 252 žaloba; § 11 odst. 1 písm. d); 300 Kč; Kč; Kč 8. Lhůty k zaplacení soud ve výrocích I. a II. stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., poněvadž neshledal důvod k jiným lhůtám vzhledem k délce času, který měla žalovaná strana na splnění svého dluhu před zahájením řízení i během něj a k jejímu pasivnímu postoji k věci.